Vít Pokorný Pořadí knih

Mimořádné číslo Filosofického časopisu je věnováno tzv. kritickému posthumanismu, tedy širokému myšlenkovému proudu, který se na filosofické rovině zabývá vztahem lidského a nelidského a navazuje na odkaz poststrukturalismu ve smyslu odvratu od antropocentrického, logocentrického a patriarchálního založení myšlení. V českých zemích, kde je kritický posthumanismus stále ještě poměrně neznámý, by právě toto číslo Filosofického časopisu mělo posloužit jako úvodní seznámení s nově se rozvíjejícím dynamickým myšlenkovým proudem. Právě z toho důvodu bude publikováno v českém jazyce.

Publikace je věnována životu a dílu Ignáta Wurma, katolického kněze, poslance Moravského zemského sněmu v Brně a Říšské rady ve Vídni, a především horlivého vlastence. Ignát Wurm se nemalou měrou podílel krom jiného na založení prvních českých gymnázií v Brně a v Olomouci či Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, jehož prostřednictvím vzniklo první české muzeum na našem území. Kniha mapuje život a dílo tohoto významného, leč opomenutého kněze – vlastence. Prostřednictvím jeho osoby pak nabízí jeden z možných pohledů na českou národní emancipaci na Moravě ve druhé polovině 19. století.

Předkládaný svazek přináší ukázku z tvorby tří španělských básníků řazených k tzv. generaci 27, která patří k nejvýznamnějším proudům španělského literárního světa před vypuknutím španělské občanské války.

Tato kniha předkládá systematický výklad psychedelických zkušeností. Odhaluje jejich význam v osobním životě, v životě společnosti a v kultuře. Netradičním způsobem kombinuje osobní příběh, antropologické zkoumání a filosofickou reflexi, aby ukázala komplexní vztah mezi psychedelickými látkami a lidskou existencí. Ptá se, co jsou psychedelika, jaké jsou formy psychedelické praxe a jaké postoje je možné zaujmout k jejich užívání. Napojuje se na myšlení autorů jako je M. Merleau-Ponty, G. Deleuze, W. Benjamina, E. Jüngera či D. Pendella (a mnoha dalších) a navazuje tak na bohatou psychonautickou tradici v evropském umění, literatuře a filosofii. Provází čtenáře současnými výzkumy psychedelik v různých vědeckých oborech od biochemie až po kognitivní vědu. Formuluje transdisciplinární metodu výkladu, s jejíž pomocí se noří do vnitřního světa symbolů, halucinací, extatického třeštění či katatonického strnutí navozeného psychedeliky, aby odhalila hranice lidského vědomí.

„Kvůli tomu, že člověk prohraje, ještě nutně nepřestává být hrdinou… Může se stát hrdinou porážky. To je podle mě pro Argentinu klíčové: Argentina je evropskou zemí Latinské Ameriky, zemí předurčenou k velikosti, zemí geograficky nejpříhodněji situovanou, s nejbohatšími přírodními zdroji a s veškerým Božím požehnáním… a je to chudá, žalostná a zapomenutá země třetího světa.“ Tak o své domovině uvažuje významný spisovatel Martín Kohan. Ve směru jeho myšlenek se ubírá monografie věnovaná argentinské literatuře a kultuře posledních tří desetiletí, a jak je patrno už z metafory v názvu knihy, toto hledání provázejí paradoxy. Hrdinství v porážce, snění následované deziluzí, touha po velikosti v marasmu malosti, paměť v boji se zapomněním, typičnost na okraji… Autoři sborníku nabízejí svůj pohled na nejvýraznější témata současné argentinské literatury. Obraz literárního světa je uveden kapitolou o složitém politickém vývoji v Argentině na přelomu tisíciletí a doplněn rozhovory o proměnách nakladatelského trhu, o estetice současné generace a o tématu paměti, souvisejícím s traumatem vojenské diktatury.

Kniha představuje několik vzájemně provázaných trendů v současné divadelní architektuře. Jejím ústředním tématem je recyklace. Velkou část prezentovaných projektů spojuje využití recyklovaných materiálů. Ekologické myšlení však současní architekti projevují také snahou o revitalizaci zanedbaných prostorů či adaptaci nejrůznějších nevyužívaných staveb. Kniha se dotýká také problematiky pohyblivé divadelní architektury a stavbami vznikajícími v těsné spolupráci s komunitou uživatelů. Zkoumá také aplikaci tzv. sociálně zodpovědného marketingu v oblasti kulturních projektů. Obsáhlou úvodní studii doplňuje anketa se čtyřmi významnými evropskými architekty. Součástí publikace je i 60 profilů realizovaných divadel doplněných bohatou obrazovou dokumentací.

Publikace Natura et cultura je čtvrtým svazkem edice Andrias. Tentokrát se společným tématem autorů stala distinkce (či dichotomie) příroda–kultura v rámci obecně antropologického diskurzu. Impulsem pro vznik této knihy pak byla snaha hledat styčné plochy mezi přírodovědnými, empirickými a kulturněvědními, interpretativními postupy v rámci antropologie. Proč právě to? Antropologie se totiž téměř po celou dobu své existence potýkala s poměrně značnou názorovou roztříštěností a v čím dál větší míře i neschopností badatelů shodnout se na předmětu svého zájmu. A za většinou těchto sporů stojí právě leckdy i neplodná myšlenková cvičení usilující o posunutí člověka výhradně buď do sféry přírody nebo kultury. Uznání, že kategorie příroda a kultura jsou jen jistou formou zvyku, jak přistupovat ke členění světa kolem nás a také jak chápat člověka, může přispět k tomu, že různé strany sporu o povaze člověka a antropologie alespoň přestanou chápat své stanovisko jako jediné možné. Předložené texty navíc pro prohloubení této diskuse identifikují a mapují některá tematická pole, v nichž se mohou badatelsky produktivně setkávat a navzájem ovlivňovat a doplňovat přírodovědně založené postupy s těmi, které vyrůstají z analýz kultury či socio--kulturní skutečnosti. Autorům této knihy tak nejde o to najít cestu z existující plurality přístupů, naopak chtějí tuto pluralitu podpořit.

Učební texty pro kurz Postmoderní filozofie vyučované na Fil. Fakultě Univ. Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Říká se, že veškeré poznání pramení ze dvou zdrojů, z rozumu a smyslového vnímání. Na jedné straně máme pojmy, abstraktní kategorie myšlení, na straně druhé pak prchavé barvy, zvuky, tvary, vůně a celou hloubku smyslové zkušenosti. Tyto dva kořeny poznání jsou si natolik vzdáleny, že se nám často ani nedostává slov, abychom vyjádřili to, co bezprostředně vnímáme. Odkud se pak bere spojení mezi smysly a rozumem? Jak můžeme svoji smyslovou zkušenost vůbec učinit předmětem myšlení? Ve filosofické tradici bývá za takovýto most považována právě obrazotvornost. Náleží jí tak úloha nezbytného spolutvůrce naší představy o světě, zároveň je však i původcem vidin a fantaskních přeludů. Tohoto rozporu je si filosofie vědoma od svého počátku a ona základní myšlenka, že o světě můžeme mít jen představy, jež nemusí být obrazem skutečnosti, se neustále vrací a zůstává klíčovým problémem evropské filosofické tradice. Předkládaná kniha sleduje základní filosofické koncepce obrazotvornosti či představivosti od Platóna a Aristotela po současnou fenomenologii a filosofii mysli. Nabízí tak čtenáři možnost hlouběji se seznámit s tímto často opomíjeným, byť nesmírně plodným tématem filosofického uvažování.

Jedná se o volné pokračování velmi úspěšně prodávaného titulu Ahoj mami, který pojednává o krkolomných životních eskapádách slečny K. Kniha je určena především pro dívky a ženy od 15 let a pro muže od 18 let, zde je limitem opožděná duševní vyspělost samců. Knihu opět doplňují humorné ilustrace Gabriely Osvaldové Hrdinka knihy slečna K. touží po všem, po čem touží všichni ostatní, ale stále se jí to všechno nějak komplikuje. Největší komplikací je ale ona sama. Kniha popisuje strhující jízdu po horské dráze úvah nad nejběžnějšími věcmi, které ale pohledem slečny K. mohou nabývat megaidiotských rozměrů. To celé je podáváno ve formě dopisů velmi živé dcery své velmi mrtvé matce. Nepřehlédnutelnou součástí příběhu je i její střetnutí s reálnými postavami českého showbyznysu. Humor /mnohdy velmi černý/, osciluje na hranici tragikomedie a logopedického cvičení. Ilustrátorka knihy Gabriela Osvaldová o knížce říká: „Tak jako Božena Němcová sbírala po chaloupkách skvosty lidové slovesnosti, aby neupadly v zapomnění, sbíral Vítek Pokorný v úplně jiných chaloupkách banality, aby z nich vytvořil skvost. “