Marc Fumaroli byl literárním vědcem a historikem umění, který se specializoval na francouzskou klasickou rétoriku. Jeho práce se hluboce zabývala vztahy mezi literaturou, uměním a mocí v evropské kultuře, přičemž zkoumal, jak se tyto formy vyjadřování prolínají a ovlivňují. Fumaroliho pečlivý výzkum a brilantní styl odhalily složitost rétorických tradic a jejich přetrvávající vliv na estetické a intelektuální myšlení. Byl uznáván pro svou schopnost oživit minulé myšlenkové proudy a představit je současnému čtenáři s novou relevancí.
Náměty pro své bajky čerpal La Fontaine, tvůrce klasické francouzské bajky, z bohatství nashromážděného kulturami různých věků, přetvořil je a naplnil svým vlastním názorem, životní moudrostí a praktickou morálkou, pozorováním přírody a mravů společnosti, ve které žil. Jeho satiranení tendenční a poplatná, postihuje a zesměšňuje neřesti a vady všech stavů a tříd, podrobuje kritice různé vládní formy a vytváří tak "rozsáhlou komedii o stu rozmanitých jednáních, jejichž jevištěm je vesmír".
Hlavní hrdina je vzdělaný a sečtělý bonviván znechucený vším, co dříve miloval – dobrým jídlem, uměním i literaturou a dochází nakonec až k úplnému odmítání života. Román, považovaný za „bibli dekadence“, našel u nás odezvu především u Karáska ze Lvovic.