Miloslav Moulis Pořadí knih

Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha dne 7. dubna 1939 měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době až do onoho biblického „Dokonáno jest...!” završila rozpadem republiky a německou okupací tragédie Československa, ale na povrch se draly i mnohé další evropské souvislosti. Pomnichovský vývoj událostí všem, kteří chtěli vidět, signalizoval, že politika smířlivých ústupků nacistům je cestou doslova do pekel... Kniha svou formou, formátem i vzhledem navazuje na úspěšný titul „Když umírá bestie“ (AOS Publishing, 2014), za který autor v listopadu 2015 převzal v Senátu PČR prestižní cenu Klubu autorů literatury faktu.

Edice vzpomínek novináře, historika, autora řady publikací literatury faktu a především aktivního účastníka protinacistického odboje, politického vězně nacistické káznice Amberk a koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald Miloslava Moulise zachycuje období let 1945–2005. Osobní vzpomínky autora se prolínají s vylíčením klíčových společenských a politických událostí a jsou výsledkem autorovy celoživotní konfrontace jak se svými životními osudy, tak s historickým vývojem v poválečném Československu. Miloslav Moulis se dotýká také okolností vzniku pamětí armádního generála a československého prezidenta Ludvíka Svobody Cestami života, na nichž v letech 1966–1972 společně s historiky Oldřichem Janečkem a Karlem Richterem spolupracoval.

"Žiji hlavně proto, abych dosvědčil, že nás všechny chtěli zabít," řekl nedlouho před smrtí muž, který jako jeden z mála přežil vězeňskou vzpouru v nacistickém vyhlazovacím táboře Treblinka a následný útěk napříč Evropou. Nebyl jediný. Za skoro až neskutečných okolností, tedy s pomocí mladého esesmana, uprchl přímo od plynových komor v Osvětimi-Birkenau vězeň, který si položil za úkol informovat svět o děsivém průběhu holocaustu. Jiní utíkali z německého zajateckého tábora podzemní šachtou, tajně kopanou po dlouhé týdny, protože se za každou cenu chtěli vrátit ke svým bojovým jednotkám. A byli i další… Dějem nabitou mozaiku několika těchto unikátních příběhů zpracovali do dramatické a čtivé podoby autoři, kteří se touto tematikou zabývají již po celá desetiletí.

Zkušený a renomovaný autor literatury faktu líčí barvitě dramatické osudy Josefa Moulise, právníka a československého legionáře, který byl za první světové války zajat tehdejšími bolševickými orgány a odsouzen k smrti. Rozsudek však nebyl vykonán a Josef Moulis se vrátil do vlasti. Po celou dobu První republiky byl veřejně činný v mnoha funkcích. Po okupaci Československa 15. března 1939 se okamžitě postavil na stranu těch, kteří proti hitlerovské agresi bojovali. Byl členem odbojových organizací "Petiční výbor Věrni zůstaneme" a "V boj". Ilegální činnost odbojových organizací byla však prozrazena, Josef Moulis byl zatčen a nejvyšším nacistickým soudem odsouzen k smrti. 6. října 1943 byl druhý rozsudek vykonán. Příběh dokládají citace z deníků, dopisů a motáků, které z něj činí poutavý a zajímavý dokument nejen doby, ale i hrdinství jednoho člověka.

Čas je značně proměnlivá hodnota. Sto hodin, tedy něco málo přes čtyři dny, je údobí, které v životě kohokoli z nás i v chodu států většinou jen málo znamená. V osudovém roce 1939 tomu bylo naopak. Dramatických a četnými zvraty nabitých sto hodin, které uplynuly mezi prvními minutami pondělí 13. března a čtvrtou hodinou ranní dne 17. března, zásadním a ničivým způsobem poznamenalo naše dějiny. Strhující děj, líčený autory v podobě časového sledu a s četnými průhledy do lidských osudů, začíná na faře v spících Bánovcích nad Bebravou, odkud je přes Bratislavu do Berlína narychlo dopraven katolický kněz Jozef Tiso. Končí pak prvními hodinami pátku 17. března, kdy Adolf Hitler již opustil pokořenou Prahu, kde se na Václavském náměstí chystala vojenská přehlídka německých branných sil, a přes Moravu mířil vstříc jásavým oslavám svého triumfu ve Vídni. Bylo to sto hodin, kdy republice, která se v předchozím roce dožila svých dvacetin, byl na dlouhých šest let vnucen umrtvující okupační režim.

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž třetí vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami dlouho zabývali a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), zpracovali dílo, jež přehlednou a čtivou formou nabízí mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi – ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát – tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Podtitul: Osudný březen 1939 – pohled do zákulisí Dramatická historická reportáž. Vnitropolitické i zahraničněpolitické události posledních měsíců a dnů druhé republiky a jejich aktéři. 15. březen 1939. Literatura faktu. Události od prosince 1938 do dubna 1939 jako tragická předehra okupace a prolog k válce. Slovenský separatismus. Obsazení zbytků republiky a vyhlášení německého protektorátu. Osudy lidí na křižovatkách dějin.

Zkušení autoři literatury faktu ve své knize podrobně líčí život člověka, který pod patronací Hitlera a Heydricha usiloval o likvidaci českého národa a začal ji postupně uskutečňovat. Sledují nejen Frankův politický vývoj, ale i jeho soukromý život, a konfrontují ho mimo jiné i s horoskopem, který si na začátku své kariéry dal vypracovat. Podrobně vyvracejí Frankovy poválečné výmluvy o jeho neúčasti na vyvraždění a vypálení Lidic, konfrontují všechna pro i proti. Líčí také jeho neúspěch jako velitele vojenské operace proti partyzánům, stejně jako potyčku s řidičem auta, který údajně nedal Frankovu vozu přednost. Popisují jeho spory s politickými oponenty uvnitř nacistické strany i poslední Frankovo setkání s Hitlerem v rozbombardovaném Berlíně. Odhalují také lži z knihy Frankova bratra, nedávno znovu vydané v Německu. Kniha je zároveň historií tzv. protektorátu Čechy a Morava.... celý text