Michael Sorkin patří mezi nejpřímočařejší a nejbrilantnější autory píšící o architektuře. Ve svém souboru esejů What Goes Up, česky vydaném pod názvem New York, New York, New York, svižně a s humorem, ale přitom s hlubokým vhledem rozebírá procesy, které z jeho milovaného New Yorku udělaly město nablýskaných, ale vyprázdněných mrakodrapů a rostoucí nerovnosti. Rozkrývá zde podoby a praktiky těchto procesů od územního plánování a politických dohod až po jemné detaily architektonického designu a neváhá si přitom brát na paškál nejen developery, politiky a úředníky, ale i slavné starchitekty, jejichž stavby jsou někdy víc značkou než kvalitou. Není však jen kritikem, oceňuje město, které je budované zdola, v lidském měřítku a sestává z udržitelných, spravedlivých a živých sousedství, čímž navazuje na novinářku a aktivistku Jane Jacobs. Třebaže se Sorkinovy eseje zaměřují převážně na New York a byly napsány v letech 2010 až 2017, jsou přenositelné do dalších velkých měst i současnosti. Problémy, které glosuje, jako třeba gentrifikace, krize bydlení, monetizace veřejného prostoru, bezhlavě uplatňované zahušťování, stavění jen pro investice, urbanismus odvislý od automobilismu a mnohé další, jsou totiž dnes aktuálnější než kdy dříve.
