Tadeusz Borowski byl polský spisovatel a novinář, který přežil Osvětim a Dachau. Jeho díla jsou uznávána jako klasika polské poválečné literatury a měly značný vliv na středoevropskou společnost. Borowského psaní se vyznačuje syrovou upřímností a hlubokým ponorem do lidské psychiky v extrémních podmínkách, čímž odhaluje temné stránky lidské přirozenosti. Jeho literární odkaz spočívá v nekompromisním svědectví o hrůzách totality a v neustálém hledání morálního kompasu v absurdním světě.
Povídková kniha Pożegnanie z Marią (Rozloučení s Marií), kterou vydal v Polsku krátce po válce v roce 1947, obsahovala dvě povídky ze sborníku Byli jsme v Osvětimi – Den na Harmenzách a Račte, prosím, do plynu a tři nové povídky – Rozloučení s Marií, Smrt povstalce a Bitva u Grunwaldu. Česky vyšla tato kniha až v roce 1987 a to značně rozšířená o další povídky, zejména o cyklus povídek Kamienny świat (Kamenný svět) a sbírku próz pro mládež Pewien žołnierz (O jednom vojákovi).
Obrázky z koncentračního tábora kreslené se zdrcující až otevřeností na všechny strany představuje polský autor ve svém cyklu povídek. Mučení i mučitelé v nich vystupují v pravé, nepřikrášlené ani záměrně nezhoršované podobě. Po dnes zůstávají právě pro svou pravdivost otřesným dokumentem, co byl fašismus a jaké peklo dokázal připravit lidstvu.