Peter Brabenec Knihy

Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.... celý text

Na pozadí exotického prostredia zaoceánskej lode, ktorá vezie šťastných výhercov lotérie na výletnú plavbu do neznáma, autor zobrazil vrstvy juhoamerickej spoločnosti najmä prostredníctvom ich konania a vzájomných vzťahov. Po nepredvídaných udalostiach sa jeho hrdinovia ocitajú v situácii, keď sú nútení komunikovať, čo vyvoláva hlboké rozpory. Konformizmus, opatrníctvo a ľahostajnosť ostro kontrastujú so zmyslom pre zodpovednosť a odhodlaním statočne čeliť ťažkostiam v kritickom okamihu, ako to vidíme u profesora Medrana a Chlpáča. Tieto protipóly ľudského charakteru sú výstižne stelesnené i v ženských typoch, ako je napríklad príslušníčka meštiackej vrstvy pani Trejová a na druhej strane nekonvenčná krásavica Paula i intelektuálka Claudia. Pomerne jednoduchý dej podfarbuje a oživuje nepretržité napätie vyvolané rozličnými záhadnými okolnosťami plavby, ako je čudná posádka, uzavretie prístupu do zadnej časti lode a podobne, ktoré budia u cestujúcich pocity nedôvery a neistoty, vrcholiace absurdnou smrťou jedného z nich. I ked Cortazár venuje značnú pozornosť vnútornému svetu svojich hrdinov, vie pôsobivo opísať i bežné životné situácie, za ktorými možno tušiť nové rozmery a významy, lebo skutočný svet sa uňho svojrázne prelína so svetom fantázie, a azda práve pre tieto hodnoty si román získal čitateľov v Európe a Amerike.