B. H. D. Buchloh Pořadí knih

Nejúplnější kritické dějiny umění dvacátého a počátku jednadvacátého století. Umění po roce 1900, kniha průkopnická svým obsahem i jeho podáním, udává tón na mnoho let dopředu. V přístupném faktografickém uspořádání, které sleduje chronologii, předkládají autoři více než stovku přehledných statí, zaměřených vždy na jednu rozhodující událost – na vytvoření zásadního díla, vydání důležitého textu, zahájení významné výstavy – a vyprávějí nesčetné příběhy umění od roku 1900 do současnosti. Zabývají se do hloubky všemi rozhodujícími a průlomovými okamžiky modernismu a postmodernismu, četnými antimodernistickými reakcemi, které navrhovaly alternativní pohled na umění a svět. Kromě úvodů do teoretického přístupu autoři také předkládají dvě diskuse – první umístěnou do poloviny století, druhou na konci knihy – v nich uvažují o některých otázkách, které vytyčila předchozí desetiletí, a zaměřují se na umění budoucnosti.Umění po roce 1900, koncipované jako základní pojednání tématu, je nezbytnou četbou pro každého, kdo chce porozumět složitým problémům umění v moderní době.

This collection features eighteen essays by Benjamin Buchloh, written over the past twenty years, each focusing on a single artist through specific theoretical and historical lenses. Critics often debate the postwar avant-garde, with some viewing it as mere recycling of earlier forms, while others see it as a fresh response to the unique cultural conditions of the postwar era. Buchloh advocates for a dialectical approach to these contrasting views. The essays cover various art movements, including Nouveau Réalisme in France (Arman, Yves Klein, Jacques de la Villeglé), postwar German art (Joseph Beuys, Sigmar Polke, Gerhard Richter), American Fluxus and pop art (Robert Watts, Andy Warhol), minimalism and postminimal art (Michael Asher, Richard Serra), and conceptual art in Europe and America (Daniel Buren, Dan Graham). Buchloh examines artists' oppositional approaches to language and painting, such as Nancy Spero and Lawrence Weiner, while also exploring broader themes like institutional critique (Hans Haacke) and the theorization of the museum (Marcel Broodthaers). The collection is notable for its systematic, interconnected analysis of key issues in American and European art during the postwar period, as well as Buchloh's integration of formalist and socio-historical methods tailored to each artist.