Karin Krieger Knihy

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante se přesvědčivě zachycuje období mládí dvou přítelkyň, Eleny a Lily, a jejich objevování sexuality. Toto téma je zasazeno do kontextu šedesátých let, kdy Itálie ožívá po letech fašismu a války, prožívá hospodářský rozvoj a iluze blahobytu. Přichází sexuální revoluce, ale také studentské a dělnické nepokoje, které vyostřují střety mezi pravicí a levicí. Příběh sleduje obě hrdinky, které se snaží vyrovnat s vlastními touhami a bolestmi v prostředí neapolských mužů, pro něž láska znamená především vlastnictví. V tomto turbulentním období zažívají Elena a Lila osudové léto na Ischii, které přináší vášeň a bolest, s nimiž se mohou vyrovnat pouze skrze psaní. Psaní se stává jejich terapií, způsobem, jak hledat řád a oživovat realitu. Upřímná výpověď o ženském přátelství v tomto díle opět oslovuje čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Po dobu jednoho roku posílala redakce Guardianu Eleně Ferrante, autorce slavné tetralogie Geniální přítelkyně, různé náměty a otázky. Ona se nad nimi zamýšlela ve svých pravidelných týdenních sloupcích, aby nakonec vznikl tento výjimečný soubor, neopakovatelná literární hra, v níž Ferrante tvoří texty, které se tolik odlišují od jejích románů. Ale ani změna žánru nepotlačila její literární eleganci a pronikavost a jen podpořila celosvětové uznání, kterého se jí dostalo po vydání tetralogie Geniální přítelkyně. Prostřednictvím Příležitostných nápadů se čtenářům Eleny Ferrante dostává jedinečné šance nahlédnout do světa výjimečné autorky a pochopit její inspirativní mysl. Všech dvaapadesát sloupků je doprovázeno barevnými ilustracemi známého italského umělce Andrey Uciniho.

V prvním románu Eleny Ferrante, autorky celosvětového bestselleru Geniální přítelkyně, se hlavní hrdinka Delia vrací do rodné Neapole, aby dala do pořádku záležitosti své zesnulé matky Amalie. Autorka v próze tematizuje problematický vztah italských žen a jejich dcer, které musí ustupovat do pozadí před svými otci a bratry. Delia se po nejasné smrti matky, nalezené spoře oděné na pobřeží, snaží posbírat poslední střípky jejího života a rekonstruovat nejasné vzpomínky na své dětství. Ferrante svým románem otevírá svět symbolů, svět, v němž hlavní roli hraje hledání a nalézání – ztraceného vztahu s matkou i k sobě samé.