Karin Krieger Knihy

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante se přesvědčivě zachycuje období mládí dvou přítelkyň, Eleny a Lily, a jejich objevování sexuality. Toto téma je zasazeno do kontextu šedesátých let, kdy Itálie ožívá po letech fašismu a války, prožívá hospodářský rozvoj a iluze blahobytu. Přichází sexuální revoluce, ale také studentské a dělnické nepokoje, které vyostřují střety mezi pravicí a levicí. Příběh sleduje obě hrdinky, které se snaží vyrovnat s vlastními touhami a bolestmi v prostředí neapolských mužů, pro něž láska znamená především vlastnictví. V tomto turbulentním období zažívají Elena a Lila osudové léto na Ischii, které přináší vášeň a bolest, s nimiž se mohou vyrovnat pouze skrze psaní. Psaní se stává jejich terapií, způsobem, jak hledat řád a oživovat realitu. Upřímná výpověď o ženském přátelství v tomto díle opět oslovuje čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie. Po opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přichází jako drsné vystřízlivění "olověná" léta sedmdesátá, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzit i kulturních institucí se politizuje, vykřikují se zde hesla o nutnosti třídního boje, studenti i intelektuálové se angažují, ale podmínky dělníků, zejména v Kampánii sužované camorristickými klany, se nijak nelepší. Elena by ráda žila revolučním kvasem, ale dokáže dát svému životu náboj a směr sama bez Lily? Lze přátelství udržovat jen "po telefonu", nebo je lepší pouto mezi hlasy bez těla utnout? Za příběhem Eleny, která před Neapolí utíká a neuvědomuje si, že si ji nese v sobě, a Lily, která v ní setrvává, protože ví, že nejtěžší je utéct sám před sebou, se i nadále roztáčí sugestivní kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Román Geniální přítelkyně je prvním dílem tetralogie, která uchvátila čtenáře po celém světě a získala pozornost literární kritiky, včetně nominací na prestižní ceny. Děj se odehrává v neapolské periferní čtvrti Luzzatti v 50. letech 20. století a vypráví příběh ženského přátelství mezi Elenou a Lilou. Elena, nyní starší žena, vzpomíná na svůj život, který byl vždy ovlivněn Lilinou silnou osobností. Obě postavy se snaží najít své místo v mužském světě, jehož konvenční normy jsou pro ně svazující, stejně jako prostředí jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se seznamuje nejen s protagonisty, ale i s mikrokosmem neapolské čtvrti, jehož kořeny sahají až do doby fašismu a druhé světové války. Elena provádí čtenáře vývojem italské společnosti od poválečné chudoby k ekonomickému zázraku 60. let a odhaluje ideologické spory mezi komunisty a camorristy. Hlavním tématem románu je však přátelství dvou odlišných hrdinek, které je líčeno s nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, bolestné zrcadlení, celoživotní soupeření a pevné pouto, které často škrtí. Druhé vydání.

Po dobu jednoho roku posílala redakce Guardianu Eleně Ferrante, autorce slavné tetralogie Geniální přítelkyně, různé náměty a otázky. Ona se nad nimi zamýšlela ve svých pravidelných týdenních sloupcích, aby nakonec vznikl tento výjimečný soubor, neopakovatelná literární hra, v níž Ferrante tvoří texty, které se tolik odlišují od jejích románů. Ale ani změna žánru nepotlačila její literární eleganci a pronikavost a jen podpořila celosvětové uznání, kterého se jí dostalo po vydání tetralogie Geniální přítelkyně. Prostřednictvím Příležitostných nápadů se čtenářům Eleny Ferrante dostává jedinečné šance nahlédnout do světa výjimečné autorky a pochopit její inspirativní mysl. Všech dvaapadesát sloupků je doprovázeno barevnými ilustracemi známého italského umělce Andrey Uciniho.

V prvním románu Eleny Ferrante, autorky celosvětového bestselleru Geniální přítelkyně, se hlavní hrdinka Delia vrací do rodné Neapole, aby dala do pořádku záležitosti své zesnulé matky Amalie. Autorka v próze tematizuje problematický vztah italských žen a jejich dcer, které musí ustupovat do pozadí před svými otci a bratry. Delia se po nejasné smrti matky, nalezené spoře oděné na pobřeží, snaží posbírat poslední střípky jejího života a rekonstruovat nejasné vzpomínky na své dětství. Ferrante svým románem otevírá svět symbolů, svět, v němž hlavní roli hraje hledání a nalézání – ztraceného vztahu s matkou i k sobě samé.