Édouard Herriot byl mimořádně šťastným ztělesněním všetranného vzdělance. Jeho proslulá kniha o Beethovenovi je toho nejlepším dokladem. Nezapře se tu dějepisec, zaujatý střetáním velké historie s osudem výjimečného jednotlivce fascinovaný především odrazem, který v díle Mistrově zanechala Velká revoluce a Napoleon. Rozmanitost přístupu k látce, sjednocená horoucím obdivem k velkému skladateli, umožnila Herriotovi vyhnout se obvyklým úskalím žánru: sentimentalitě i suché neosobnosti.
