Dieses Buch wird ein Standardwerk der heidnischen Literatur und fördert die Diskussion über altes und neues Heidentum. Jones und Pennick beschreiben die heidnischen Traditionen, Mythen und Glaubensvorstellungen der Griechen, Römer, Kelten und Germanen und erkunden erstmals auch östliche Regionen wie den Balkan, das Baltikum und Russland.
Kniha Dějiny pohanské Evropy představuje čtivý přehled pohanských náboženství napříč Evropou, s důrazem na vědecký a historický přístup. Pohanství zde není omezeno na klasická náboženství antiky, ale je definováno jako polyteismus, který vnímá Přírodu jako teofanii a zahrnuje ženský princip, Bohyni. Tento pohled vysvětluje rostoucí popularitu pohanství, které čerpá inspiraci z ekologických hnutí a feminismu, usilujícího o duchovní emancipaci žen. Autoři se opírají o nejstarší písemné zprávy o minojské a mykénské kultuře, pokračují přes klasické Řecko a Etrusky až k méně známým božstvům a rituálům Keltů a Germánů. Velký prostor je věnován opomíjeným kmenovým systémům Piktů, Finů a Slovanů, včetně Rusů. Kniha nabízí ucelený popis původních evropských posvátných tradic, které často unikají pozornosti i duchovně orientovaných lidí. Autoři se nebojí odvážných úvah o transformovaných reliktech pohanských rituálů v křesťanství a lidové kultuře. Závěrečná část se zaměřuje na novopohanství a jeho specifické směry, jako jsou neodruidismus, wicca či ásatrú. Pohanské obrození je zde chápáno jako součást širšího procesu, v němž se lidstvo vrací k posvátnému kontextu materiálního světa.