Jsou významnou částí rané křesťanské literatury (vznikaly zhruba koncem druhého století n.l.) a tvoří spojovací článek mezi kanonickými spisy Nového zákona a literárním odkazem velkých církevních otců. Sbírka obsahuje: Učení dvanácti apoštolů (Didaché), List Barnabášův, Dva listy Klementovy, Listy Ignatia Antiochijského, List Polykarpův, Umučení Polykarpovo, List Diognetovi, Hermova Pastýře.
Učebnice si klade za cíl podat výklad o té podobě řečtiny, s jakou se bude nejčastěji setkávat ten, kdo se bude zabývat řeckými texty, pocházejícími ze starověku. Za základ bylo vzato nářečí attické, a to v podobě, jakou mělo v době největšího rozkvětu Athén a attické literatury.
Fototypické vydání mluvnice klasické řečtiny podle vydání z roku 1956.
Učební text dějepisu pro 9. Postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol a školy pedagogické
Lúkiános své literární nadání, svěží vtip a ironií věnoval tomu, co je odjakživa pravým úkolem satirikovým a neustále se střetává s ješitností a ctižádostí mocných tohoto světa. Nastavil zrcadlo své době a společnosti, nicotnosti lidského snažení po bohatství a moci, kariérismu azávistivosti, šarlatánství a pozérství. Posměch lidské hlouposti se v jeho ostrých satirách proplétá s veselou parodií mýtů a mystérií.
