Anna Štádlerová Knihy

"Nejsi dost dobrý. Zkrátka jsi měla štěstí. Ostatní jsou lepší a kvalifikovanější než ty. Přepadly vás někdy uprostřed noci podobné pochybnosti? Přemýšlíte občas o tom, co jste mohli říct jinak v rozhovoru před dvěma lety? Něco vás nutí milionkrát prohlížet jednu a tu samou smsku, abyste zjistili, jak to odesílatel „skutečně“ myslel?Alfonso Casas, jeden z nejpopulárnějších katalánských tvůrců komiksu, je na tom stejně. O svém životě s monstry, která žijí v jeho hlavě, nakreslil intimní i humorný komiks a do vedlejších rolí obsadil příšerky, které zosobňují strachy, pochyby, traumata, toxické myšlenky, obavy z nejisté budoucnosti či sociální úzkost. Vznikl tak bestiář současné společnosti, který se stal senzací a vychází například ve Spojených státech nebo Číně. „Úzkostmi či pochybnostmi občas trpí i ten nejšťastnější člověk na světě. Alfonso Casas nám ukazuje cestu, jak se s nimi smířit,“ říká terapeut Honza Vojtko, který tento komiks čtenářům doporučil."

Přednášky na Harvardově univerzitě. Souborné vydání autorových přednášek zkoumajících vazbu autor, dílo, čtenář. Na konkrétních textových ukázkách poukazuje Eco čtivým a srozumitelným způsobem na množinu významů a možných interpretací ve vztahu díla a jeho čtenáře.

Bůh nehraje se světem v kostky, prohlásil Albert Einstein. Na což by mu Benjamín Labatut odpověděl, že Bůh možná ne, ale ďábel ano. Strašlivá závrať je románem faktu o vědcích, kteří ve svých oborech učinili převratné objevy – Bohrovi, Heisenbergovi, Schrödingerovi a dalších –, došli však na hranice lidského chápání a poprvé v dějinách dali lidstvu moc zničit sebe sama. Třeba německý chemik Fritz Heber objevil umělá hnojiva, která zachránila lidstvo před hladomory. Vynalezl ale také bojový plyn yperit, který zabil tisíce vojáků v zákopech první světové války, což jeho manželku dohnalo k sebevraždě, již spáchala před jeho očima. Podobně atomy, které roztrhaly Hirošimu a Nagasaki na kusy, nerozštěpily šikovné ruce generálů, ale skupina fyziků vyzbrojených hrstí rovnic. Dramatický příběh Benjamína Labatuta o určujících momentech dějin vědy nás vrhá do vzrušujícího území mezi fakty a fikcí, pokrokem a zkázou, genialitou a šílenstvím a staví nás před otázku, jestli díky vědě lépe rozumíme světu, nebo ho naopak ztrácíme. Za svou knihu byl v roce 2021 nominován do finále Mezinárodní Bookerovy ceny.

Překročí zlobivá holka Mia svůj stín? O Mie všichni říkají, že je problémová teenagerka - kašle na školu, přehání to s večírky a s kluky zachází až příliš daleko. Nakonec nad ní její rodiče zlomí hůl a odešlou ji do internátní školy pro problematické dívky kdesi uprostřed lesů. Mia se musí postavit čelem ke své minulosti a zároveň si klade otázky, k čemu takové zařízení vlastně je? Poslali by ji do něj vůbec, kdyby nebyla holka, ale kluk? Dokáže překročit stín vlastní minulosti a vypořádat se s předsudky, které ji obklopují?

Všichni říkají, že Poppy skočila. Že si moje krásná, kreativní sestra vzala život. A já si myslím, že mají pravdu. Až do dne, kdy si promluvím s Danielem. I jemu totiž všichni tvrdí, že jeho sestra skočila. Jenže on má důkaz, že ji někdo strčil. A pokud je to pravda, musím se sama sebe ptát: Mohlo se totéž stát i Poppy? Volala mi těsně před smrtí, aby se rozloučila, nebo abych ji zachránila? Byla na tom srázu opravdu sama?

Pokud vše půjde dobře, historie lidstva se ocitá teprve na svém počátku. Náš druh přežije miliardy let, což je dost času na to, aby skoncoval s nemocemi, chudobou a nespravedlností a rozkvetl do podoby, kterou si dnes ještě neumíme představit. Tato budoucnost je však nyní ohrožena. Kniha je založena na mnohaletém výzkumu, který se opírá o nejmodernější vědu a modeluje globální rizika, jimž jako lidstvo čelíme, od klimatické změny přes nekontrolovatelné šíření patogenů až po vývoj umělé inteligence. Autor tato rizika pojímá jako součást velkého příběhu lidstva a je přesvědčen, že vytvářet nejpravděpodobnější scénáře průběhu hrozících katastrof i toho, jak tato rizika minimalizovat, je největším morálním úkolem současnosti.

Delta Dawnová ví o životě newyorské smetánky všechno. Živí se ostatně focením rozmazlených dětiček ze zámožných rodin. Za léta praxe se dávno naučila, jak na snímcích proměnit uplakané tvářičky ve výrazy naprosté blaženosti a jak vytvořit pohádkové scény, po nichž rodiče touží. Když si ji však najmou Straubovi, aby nafotila oslavu jejich jedenáctileté dcery Natalie, přestane Deltě stačit pozorovat jejich svět skrz hledáček fotoaparátu. Začne toužit po stejně elegantním životě, jako mají okouzlující Amelia a pohledný Fritz. Chce obývat jejich impozantní vilu a stát se součástí jejich krásné, kultivované a úspěšné rodiny. A tak si fotografka vymyslí plán. Začne hlídat Natalii, spřátelí se s Amelií a nenechá si utéct jedinou příležitost, aby soucitně vyslechla Fritzovy problémy. Brzy si dopřává koupel v jejich luxusní vaně, upíjí jejich drahé víno a zpovzdálí sleduje překrásný apartmán, který Straubovi pronajímají v zahradě za vilou. Zdá se, že možnost zcela proniknout do jejich skvostného života Deltě o vlásek uniká – dokud si kromě scén na fotografiích nezačne upravovat i realitu okolo sebe samé.

Drei Frauen gehen aus unterschiedlichen Gründen nicht nach Hause, jede streift für sich durch die Stadt, bevor der Tag vorbei ist. Für Kata ist sie voller Erinnerungen, die sie vermeidet. Als Kind, wenn die Mutter wohnungslos war, hat sie viel Zeit draußen verbracht. Jetzt, im Gehen, fällt ihr auf, dass der öffentliche Raum manche Menschen ausschließt. Katas Kindheit war anders als die von Mira, ihrer Pflegeschwester, bei der sie auch heute noch unterkommt, wenn sie zu Besuch hier ist. Mira verbringt immer weniger Zeit in ihrer Wohnung, sie ist ihr nicht durchlässig genug. Auf ihrem Streifzug denkt sie über Formen der Gemeinschaftlichkeit nach, in Nischen der Stadt, bevor sie selbst in eine solche stolpert. Sarah wiederum bewegt sich an den Rändern, aus der Stadt und ihrem Leben hinaus. Sie hat gerade ihre Sachen in einen stillgelegten Trakt eines Krankenhauses übersiedelt. Anders als Elias, mit dem sie nur noch die gemeinsame Wohnung verbindet, weiß sie, dass dies auch ein Abschied ist. Dieses Buch lotet einen Raum aus, in dem sich Begegnung und Ausweichen, Fragilität und Widerständigkeit, Begehren und Verweigern verdichten. Es ist aufregend behutsam, zugleich tastend und sicher, erzählt.