Leo van Maris Pořadí knih (chronologicky)




Brieven uit Neuchâtel
- 103 stránek
- 4 hodiny čtení
De jonge Duitser Henri Meyer werkt in Neuchâtel als leerling op een handelskantoor. Tijdens een concert wordt hij verliefd op de adellijke Marianne de la Prise. Enige tijd later blijkt dat zijn vluchtige relatie met een ander meisje, de eenvoudige Julianne tot een zwangerschap heeft geleid. Voor Marianne is dat geen reden Meyer af te wijzen. Dit verhaal wordt verteld in 30 brieven, die van 5 verschillende personages afkomstig zijn. Ze geven een scherp en vaak amusante beschrijving van het leven in het kleinsteedse Neuchâtel. De inwoners van de stad waren niet onverdeeld enthousiast over deze roman van Belle van Zuylen maar de Franse criticus Sainte Beuve vond dat het boekje geschreven was met een Hollandse zin voor detail en een Franse vaart. Hij noemde het een pareltje.
V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.
Literární mystifikace francouzského experimentálního autora Georgese Pereca je detailní historií obrazu amerického malíře německého původu. Obraz s názvem Kabinet sběratele byl veřejnosti představen na výstavě v Pittsburghu, která byla součástí velkolepých oslav pětadvacátého výročí panování císaře Viléma II. místní německou menšinou. Pozornost věnovaná kurióznímu obrazu přerostla rámec německoamerické komunity a na řadu let zaujala odborníky a příznivce výtvarného umění. Autor zde do detailu zaznamenává všechny zákruty a slepé uličky spletitého kunsthistorického případu a teprve na samý závěr útlé knížky se přiznává k dvojnásobné dokonalé mystifikaci.