Pío Baroja y Nessi Životopis
Pío Baroja byl mimořádně plodným španělským romanopiscem, jehož vliv na pozdější generace spisovatelů je obrovský. Jeho próza se vyznačuje syrovou upřímností a naléhavou kritikou španělské společnosti na přelomu století. Baroja se ponořil do životů postav z okraje společnosti, zachytil jejich boj o přežití s nelítostnou realističností a obnažil bídu a sociální nerovnost své doby. Jeho mistrovství v umění vyprávění a jeho schopnost vykreslit zraněné duše z něj činí klíčovou postavu španělské literatury.
Pío Baroja y Nessi (28. prosince 1871, San Sebastián – 30. října1956, Madrid) byl španělský romanopisec.
Pío Baroja byl původem Bask. Vystudoval medicínu, ale lékařskou praxi prakticky neprovozoval, protože se rozhodl plně věnovat literatuře. Rád cestoval, ale veřejě činný nebyl (jeho baskický původ ho zřejmě stavěl do opozice jak proti monarchii, tak i proti republice). Období španělské občanské války strávil v Paříži, po Frankově vítězství se sice do Španělska vrátil, k režimu ale zaujal postoj nevrlé lhostejsnoti a do konce svého života žil prakticky v ústraní. Pío Baroju je možno pro jeho umělecké a ideové postoje zařadit (přestože to sám osobně odmítal) do tzv. „Generace 1898“, jejíž členové (např. Jacinto Benavente) si byli vědomi úpadkového stavu Španělska zejména po porážce v americko-španělské válce v roce 1898. Jeho myšlenkový svět je plný agnosticismu, anarchismu, individualismu, pesimismu a skepse hraničící někdy až s nihilismem. Barojovo dílo je velmi rozsáhlé (sebrané spisy čítají devadesát osm svazků), žánrově velmi pestré (romány, novely, povídky, eseje, články, životopisy a paměti) a tematicky se zabývající jak současnými problémy, tak i španělskými dějinami. Své romány Baroja zpravidla řadil do většinou volně spojených trilogií, ve své tvorbě opomíjel obvyklé kompoziční principy, záměrně narušoval pevnou formální stavbu a uvolňoval dějovou linii. Z hlediska literárního jazyka pak Baroja patří k největším mistrům moderní španělské prózy.