Šestatřicetiletý Will Freeman je přesvědčen, že nechce mít děti, a nechápe, proč mu to pořád všichni doporučují. Žije v londýnské čtvrti Islington v moderně zařízeném bytě, kde se neválejí žádné kostky lega, cédéčka nejsou upatlaná od marmelády a je pánem svého času, jehož má spoustu díky zděděným autorským právům na vánoční píseň, kterou v roce 1938 napsal jeho otec a která se s úmornou pravidelností každý rok line ze všech reproduktorů. Will ovšem podléhá kouzlu osamělých matek, zvlášť když vypadají tak krásně jako herečka Julie Christieová. Proto se také připojí ke skupině osamělých rodičů a vymyslí si, že má dvouletého syna, jehož nepřítomnost neustále vyžaduje nějaké nové vysvětlení. Marcus je dvanáctiletý kluk, jehož rodiče se rozešli. Jeho máma brečí už i u ranní misky s vločkami a to ho začíná děsit. Jeho účes, šaty, které se nenosí, ani záliba v písničkách od Joni Mitchellové mu pozici na nové škole v Londýně nijak neusnadňují. Stává se terčem pozornosti a šikanování. Protože mu okolnosti připletou Willa do cesty a protože Will aspoň ví, jak se děti oblékají a že Kurt Cobain nehrál za Manchester United, proč by toho Marcus nemohl co nejvíc využít?
