Jaromír Švejdík Pořadí knih (chronologicky)

Výpravně provedená sbírka písňových textů a ilustrací Jaromíra Švejdíka Jaromír 99 je jedna z nejvýraznějších osobností domácí umělecké scény. V devadesátých letech se prosadil jako zpěvák, skladatel a textař kultovní jesenické kapely Priessnitz, která přišla s estetikou temných hor v pohraničí. Neprostupné mlhy plné fantaskních stvoření později ustoupily civilnějšímu pojetí, přesto skladby neztratily nic ze své působivosti. Švejdíkův záběr však hudbou zdaleka nekončí, v posledních dvou desetiletích se stal vyhledávaným ilustrátorem a kreslířem komiksů v čele s trilogií o výpravčím Aloisu Nebelovi. Právě tyto dva světy spojuje kniha Mimosezóna, kde výběr nejlepších textů skupin Priessnitz, Umakart, Jaromír 99 & The Bombers, Letní kapela a písně pro Václava Neckáře doplňují charakteristické ilustrace inspirované krajinou a náladou rodného Jesenicka. Součástí knihy je také zasvěcená předmluva Jaroslava Rudiše a velký profilový rozhovor Michala Pařízka, šéfredaktora hudebního časopisu Full Moon, s autorem.

„Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů,“ říkal Emil Zátopek. Právě posouvání mezí možností vlastního těla z něj udělalo fenomenálního běžce a jednoho z nejslavnějších sportovců historie. Když na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 vyhrál běh na deset kilometrů a na pětikilometrové trati skončil druhý, nepovažoval to za velký úspěch. Z následující olympiády v Helsinkách přivezl tři zlaté medaile a stal se legendou, ale připsal si i důležitější vítězství – postavil se proti režimu za svého svěřence Stanislava Jungwirtha a prosadil, aby vůbec mohl na olympiádu odcestovat. Největší úspěchy Emila Zátopka i jeho seznámení s celoživotní láskou Danou můžeme znovu prožít díky scénáři Jana Nováka a vizuálně opojnému provedení Jaromíra 99.

Kreslená románová trilogie Alois Nebel (Bílý Potok, Hlavní nádraží, Zlaté Hory). V sugestivních černobílých obrazech vypráví hlavní hrdina příběhy, které i po několika generacích ovlivňují zapomenuté události. Vypráví příběhy zdánlivě obyčejných lidí na okraji společnosti. Po kolejích se dostanete všude, do Lisabonu i do Osvětimi, do vlastní minulosti i do pochybností, které vám zanechali rodiče, příbuzní a přátelé. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi. V hlavní roli železničního blues vystupuje Alois Nebel. Narozen ve znamení Vah roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau, nyní Jeseník. Celý život u dráhy, stejně jako jeho příbuzní. Sbírá jízdní řády, občas zajde na pivo, občas v mlze vidí to, co jiní nevidí. Naposledy pracoval jako výpravčí v Bílém Potoce. Pak mu vlaky, projíždějící stanicí napříč celým stoletím, zatemnily mysl...

Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého posla Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester - Olgou - dovídá mnoho o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici...

Lynchovský příběh o hledání kořenů života, zpracovaný formou komiksu. Mladý fotbalista, který v osmašedesátém roce s rodiči emigroval z Čech do Německa, se v devadesátých letech vrací na místa, kde prožil své dětství. Putování prostorem je i putováním v čase, na jeho cestě, v kontaktu s těmito místy, se mu začíná vybavovat jeho minulost. Zapomenutá, nebo vytěsněná ? Jaká dětská traumata číhají pod klidnou hladinou přítomnosti? Dějová linka současnosti je přerušována častými retrospektivami, skutečnost snem, střízlivost halucinací.

Jedno malé nádraží ve slezských horách, které křižují vlaky sem a tam a jehož návěstidla a nástupiště se občas ztrácejí v mlze skrývající podivnosti. Jeden blázinec, jehož chodby křižují lidé, pro které jsou i ta nejmenší nádraží příliš velká, ale v mlze často vidí její konec. A jeden výpravčí, který se jmenuje Alois Nebel. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi.