V knize z roku 1956 byla poprvé formulována slavná teorie kognitivní disonance (stav mysli vzniklý rozporem mezi dvěma poznáními či postoji). Vědci se infiltrovali do skupiny, která věřila v nadcházející apokalypsu a svou záchranu prostřednictvím UFO. Když ke konci světa nedošlo, skupina si to vysvětlila tím, že právě díky jejímu působení se bůh země rozhodl naši planetu zachránit. Festinger dochází k závěru, že aby člověk začal ještě silněji věřit nějaké teorii i poté, co se nesplnilo jeho očekávání, musí být splněno několik podmínek – například v minulosti musel své víře hodně obětovat a musí mít silnou sociální podporu. Tím dochází k odstranění kognitivní disonance (vnitřního rozporu), takže jakýkoli důkaz svědčící proti zastávané teorii je vysvětlen tak, aby teorii nevadil, nebo ji dokonce podpořil. Kromě své vědecké hodnoty je kniha, kterou lze číst jako román, zajímavým příběhem malé skupiny lidí, jež spojovalo bizarní, ale fascinující přesvědčení.
Leon Festinger Knihy
Leon Festinger, psycholog, který se zabýval vědou již od mládí, se proslavil teorií kognitivní disonance. Zkoumal, jak lidé usilují o vnitřní konzistenci a jaké psychologické napětí vzniká, když jsou nuceni jednat nebo myslet v rozporu se svými přesvědčeními. Jeho práce osvětluje, jak se jedinci snaží sladit tyto rozpory, což má silný vliv na lidské chování. Tato teorie se stala základem pro četný další výzkum v oblasti psychologie.
Originally published: Evanston, Ill.: Row, Peterson, c1957.
Collana di Psicologia - 6: Teoria della Dissonanza Cognitiva
- 272 stránek
- 10 hodin čtení
Il 15 gennaio 1934, un devastante terremoto colpì il Bihar, in India, generando voci allarmistiche nelle regioni vicine che preannunciavano ulteriori disastri. Vent'anni dopo, Leon Festinger esaminò i dati raccolti da Prasad su queste voci mentre lavorava per integrare le informazioni nel campo della comunicazione e dell'influenza sociale. Festinger si chiese come potessero diffondersi così facilmente voci terrorizzanti in una situazione già carica di paura. Non sarebbe stato più logico che, tra le popolazioni terrorizzate, emergessero voci che riducessero l'ansia? La sua risposta fu che queste voci servivano a giustificare la paura già esistente. Esisteva una discordanza tra ciò che le persone, non direttamente colpite, osservavano e la paura che provavano, non supportata dalle evidenze. Questa dissonanza tra elementi cognitivi—comprendendo conoscenze, opinioni o credenze su se stessi e il mondo—venne definita dissonanza cognitiva.