Petr Šindelář
Prvotní impulz zájmu o nerosty přišel v 6. třídě (1972) na školní bramborové brigádě v Selibově díky nalezeným různobarevným křemenům. V roce 1975 společně s J. Křítkem prací Geologické a mineralogické poměry Písecka získali 3. místo v přírodovědné olympiádě. V témže roce se stal i členem mineralogické sekce NM.
P. Šindelář nejprve sbíral převážně nerosty z pegmatitů v okolí Písku. S určováním nerostů mu pomáhal geolog muzea RNDr. J. Machart. Další navštěvované lokality byly Příbram, Cínovec, Krásno, Nová Ves u Českého Krumlova, Bohouškovice, vápencové lomy na Strakonicku a Horažďovicku, a mnoho dalších. Zaujaly jej těžké nerosty z řeky Otavy. V roce 1994 pokračoval ve spolupráci s píseckým muzeem (s Ing. J. Cíchou). Od roku 1998 pomáhal při průzkumu dutinových pegmatitů na Kovářovsku. V roce 1996 až 2011 se zúčastňoval výprav za alpskými nerosty (J. Cícha, A. Červený, H. Franěk, F. Krejča, D. Kříž, J. Štěcha, J. Kohoušek, B. Günter). Navštívili četné lokality v Itálii, ve Švýcarsku a Rakousku. Při poslední výpravě v roce 2015 spolu se svým synem a J. Cíchou prováděl průzkum a sběr nerostů v oblasti masívu Mont Blanc. Součástí výprav byla návštěva řady Evropských mineralogických muzeí a navázání kontaktů s některými zahraničními sběrateli (např. bratři G. a H. Hoferové).
Sbírka P. Šindeláře, čítá několik tisíc kusů. Je obecná se zvláštním zaměřením na alpskou paragenezi a písecké pegmatity. V roce 2001 P. Šindelář svoji sbírku představil na dvou výstavách (muzeum Písek a muzeum Horažďovice). Některé jeho nerosty najdeme mezi stálými exponáty píseckého a horažďovického muzea. Po dohodě je možné ji spatřit v soukromém muzeu P. Šindeláře.