Brittainy C. Cherry Pořadí knih

Okamžiky. Naše životy jsou sbírkou okamžiků. Některé jsou bolestné a plné prožitého utrpení. Jiné jsou naplněny novou nadějí a příslibem lepších zítřků. Zažila jsem ve svém životě mnoho okamžiků, které pro mě byly výzvou a navždy mě změnily, okamžiky, které mě vyděsily a převálcovaly. Nicméně, u těch největších – nejsrdceryvnějších a nejúchvatnějších – byl vždycky on. Bylo mi deset, když jsem přišla o hlas. Byla jsem o něj oloupena, a jediný, kdo dokázal naslouchat mému mlčení, byl Brooks Griffin. Byl světlem mých temných dnů a příslibem zítřka, dokud si i jeho nenašla hrozná tragédie. Tragédie, která ho nakonec málem utopila v moři vzpomínek. Toto je příběh chlapce a dívky, kteří se milovali navzájem, ale neměli rádi sami sebe. Příběh o životě a smrti. O lásce a nesplněných slibech. O okamžicích.

S Grahamem Russellem jsme nebyli stvořeni jeden pro druhého. Můj život řídily emoce, zatímco on byl apatický. Já jsem měla hlavu plnou snů, zatímco on žil v nočních můrách. Brečela jsem, zatímco jeho slzy dávno vyschly. Navzdory jeho ledovému srdci a skutečnosti, že jsem měla tendence utíkat, jsme spolu někdy trávili čas. Čas, kdy se naše oči spojily, a my jsme spatřili tajemství toho druhého. Čas, kdy jeho rty ochutnaly můj strach a já vdechovala jeho bolest. Čas, kdy jsme si oba představovali, jaké by to bylo milovat se navzájem. V těch vteřinách jsme se oba vznášeli, ale když nás jednoho dne srazila tvrdá realita, gravitace nás donutila klesnout. Graham Russell nebyl muž, který by uměl milovat, a ani já jsem nebyla ženou, která by to uměla. A přesto, kdybych dostala šanci znovu padnout, udělala bych to zase s ním. Navždy. I kdyby nám bylo souzeno narazit na tvrdou zem.

Před Tristanem Colem mě varovali. „Drž se od něj dál,“ říkali mi. „Je krutý.“ „Je chladný.“ „Je poškozený.“ Je tak snadné odsoudit člověka na základě jeho minulosti. Podívat se na Tristana a vidět v něm monstrum. Jenže já jsem to nedokázala udělat. Musela jsem přijmout tu „trosku“, která se z něj stala, protože sama jsem na tom byla podobně. Oba jsme byli vyhořelí. Oba jsme hledali něco nového. Něco víc. Oba jsme chtěli dát dohromady roztříštěné kousky našich včerejšků. A až se nám to podaří, pak si snad konečně vzpomeneme, jak se nadechnout.

Byl jednou jeden kluk, kterého jsem milovala. Logan Francis Silverstone a já jsme byli úplné protiklady. Já jsem ráda tancovala, zatímco on mnohem radši jen klidně stál. On byl tichý, zatímco já jsem si neustále pouštěla pusu na špacír. On ze sebe stěží vymáčkl úsměv a já se odmítala mračit. Té noci, kdy jsem uviděla temnotu, která v něm skutečně žila, jsem nedokázala odvrátit zrak. Společně jsme byli zlomení, a přesto jako jeden celek. Nebyli jsme si souzeni, a přesto jsme chtěli být spolu. Byli jsme jako dvě hvězdy zářící na noční obloze, hledající lepší zítřky. Až do toho dne, kdy jsem ho ztratila. Zahodil náš vztah jedním ukvapeným rozhodnutím – rozhodnutím, které navždy vše změnilo. Byl jednou jeden kluk, kterého jsem milovala. A na pár nádechů, pár šepotů, pár okamžiků jsem si myslela, že on mě taky miloval.

Greyson East ve mně zanechal trvalou stopu. Když jsem se do něj jako mladá dívka poprvé zamilovala, o životě jsem toho moc nevěděla, ale brzy jsem se naučila vše o jeho úsměvu, smíchu a motýlech v břiše, které jsem cítila, když byl nablízku. Život byl dokonalý, ale pak se všechno pokazilo a každý z nás musel jít svou vlastní cestou. Nechala jsem svou první lásku jít, žila jsem pro vzpomínky a den, kdy se znovu shledáme. Když se mé přání splnilo, nebylo to tak, jak jsem si představovala. Přijala jsem práci chůvy a netušila, že se budu starat o jeho děti, a že mým šéfem bude právě on – chladný, osamělý muž, jehož sladký úsměv a smích se staly jen vzdálenou vzpomínkou. Potýkal se s bolestí ze ztráty a když si uvědomil, kdo jsem, donutil mě ke slibu, že se ho nebudu snažit znovu poznat a že se nepokusím oživit vzpomínky. Občas jsem však v jeho očích zahlédla toho chlapce, kterého jsem kdysi znala. Viděla jsem Greysona, který se usmíval a ukradl mi srdce. Měla jsem druhou šanci bojovat o někoho, kdo hluboce poznamenal můj život, a doufala jsem, že i já jsem zanechala stopy na jeho duši.