Helga Hošková-Weissová Pořadí knih (chronologicky)

Autobiografie akademické malířky a přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové, nabízí fascinující pohled na její život. Vzpomíná na idylické dětství v předválečné Praze a na rodinu, přičemž vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů. K válce se vrací jen okrajově, neboť většina jejího příběhu je zachycena v knize Deník 1938–1945, která se stala součástí učebnic historie. Klíčová je druhá část, kde se vrací do poválečné Prahy, kde na ni a její maminku nikdo nečekal. Popisuje lidi, kteří jim pomohli, i ty, kteří se k nim obrátili zády. Atmosféra v poválečném Československu je poznamenána údivem sousedů z jejich návratu a nepochopením jejich příběhu. Hošková-Weissová provází čtenáře svým životem, studiem a snahou začlenit se do společnosti, která ji však odmítá. Po překonání těžkostí dostuduje, vdá se a porodí děti, přičemž se ponoří do malování jako prostředku vyrovnání se s traumatem holocaustu. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu a přednáší po světě. Její příběh je svědectvím o době, která se nesmí opakovat, a pro její děti a vnuky nyní vypráví svůj příběh.

Reconstructed from her original notebook diary that was hidden in a brick wall, documents the life of a young Jewish schoolgirl in Prague who survived the concentration camps of both Terezin and Auschwitz. 20,000 first printing.

V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nudným zákonům fyzikálního času. J. R. Pickovi se podařilo ze vzpomínek nejen vzkřísit obraz dychtivé, živelné radosti z toho mála, co bylo předčasně dospívajícím v lágru dopřáno, ale paradoxně také postihnout absurdně komediální vztah židů k příšerné genocidní realitě. Jeho novelka je světovým unikátem, snad vůbec jediným humoristickým zpodobením života v koncentráku.

This novella written by Otto Weiss (1898-1944), a Czech Jew, is a unique literary work and historical testimony. The novella was composed in Terezín as a surprise birthday present for his wife, Irena, and was produced with the conspiratorial artistic assistance of his young daughter Helga. Before his deportation to Auschwitz in October 1944, Otto Weiss gave the novella to a relative remaining in the ghetto, who hid it in the Magdeburg barracks. And God Saw That It Was Bad relates the experiences of God, who comes down to Terezín incognito, in human form, as Aaaron Gottesmann, in order to examine the situation personally. God finds his encounter with the reality of this ghetto most disturbing, and through him the author exposes the truth of life in Terezín. The result is a rare, unique literary document from the Holocaust. Weiss was murdered in Auschwitz-Birkenau in October 1944. His wife and daughter survived and retrieved the book. Foreword and original illustrations are by the author’s daughter, artist, Helga Weissova-Hoškova; Afterword and explanatory notes by historian Ruth Bondy.

»Draw what you see«, was my father´s response, when I managed to smuggle to the men´s barracks the drawings of children building a snowman. This was in December of 1941, shortly after we arrived in Theresienstadt. That snowman was actually my last genuine drawing as a child. Through this sentence of my father´s, and through my own inner motivation, I felt called from now on to capture in my drawings the everyday life of the ghetto. The impressions that from this point in time would affect me, ended my childhood.

Souborné vydání Spolku pro ochranu zvířat z prostředí terezínského ghetta a Příliš mnoho příbuzných.