Paul Guimard, francouzský spisovatel, mistrně propojoval svou vášeň pro psaní s hlubokou láskou k moři. Jeho romány se často zabývají náhodou v životě, plynutím času a ironickými strukturami, do nichž jsou lidé lapeni. Prostřednictvím dramatických proměn svých postav zkoumal cenu života a důležitost osobních voleb. Guimardovo dílo rezonuje s hloubkou a zamyšlením nad lidskou existencí.
Věci života – 1967, oceněný jako nejlepší román roku 1968. Stal se také námětem stejnojmenného filmu, který byl rovněž vyznamenán, a to filmovou cenou Delluc 1970. V románu zobrazuje autor tragickou událost – automobilovou nehodu. Hlavní postavou příběhu je čtyřiačtyřicetiletý advokát Pierre Delhomeau. Ten si nyní tváří v tvář smrti uvědomuje, jak málo si vážil všedních, prostých radostí a jak jsou lidé lhostejní k okolnímu světu, dokud sami bezstarostně žijí
Eine junge Schauspielerin, Exil-Russin, wird in ihrer Pariser Wohnung tot aufgefunden. Mord? Selbstmord? Unfall? Liiert war sie mit dem verheirateten Berater des Präsidenten, verliebt in einen sowjetischen Geheimdienstmann. C'est la vie, n'est-ce pas? Der französische Autor zeichnet mit leichter Hand das etwas bläßliche Fallmosaik.
"Dans l'esprit de Julien, tout ce qui touchait Catherine devait intéresser François et inversement. Il tenait pour certain que les deux jeunes gens étaient faits l'un pour l'autre comme le vent pour la mer, la main pour la main. Des mois d'observation avaient fortifié cette conviction. Mais le train de François arrivait à huit heures quarante et une, celui de Catherine à huit heures cinquante deux. Chaque jour, Julien voyait passer devant lui ces deux êtres complémentaires séparés par une éternité de onze minutes dont la dimension tragique le consternait."
