Hans Skirecki Pořadí knih (chronologicky)

Sandor Marai, 1900 - 1989. In den dreißiger Jahren einer der gefeierten Autoren Ungarns, nach seiner Emigration in Vergessenheit geraten. Mit dem internationalen Erfolg seines Romans "Die Glut" wurde Marai als einer der großen Schriftsteller des 20. Jahrhunderts erkannt.

Márai Sándor Tagebücher sind in der bisherigen ungarischen Ausgabe keineswegs vollständig – die Bände wurden entweder vom Autor oder vom Verlag zusammengestellt, wobei gelegentlich persönlichere oder politisch „peinliche“ Einträge weggelassen wurden. Die Reihe „Was aus dem Tagebuch fehlte“ ist ebenfalls eine Auswahl, eine vollständige Tagebuchausgabe gibt es also nicht. Der Helikon Verlag möchte diese Lücke schließen, indem er in einer neuen Reihe das vollständige Tagebuch veröffentlicht, ergänzt durch Anmerkungen, ein Orts-, Personen- und Sachverzeichnis, das alle bisher veröffentlichten sowie zahlreiche, bislang nicht gedruckte, neu entdeckte Einträge aus dem Nachlass enthält. Dieses umfangreiche Unternehmen wird zweifellos zu einem umfassenderen Verständnis von Márai Sándor, dem Schriftsteller und dem Menschen, beitragen.

Román Zpověď, v němž skrze osobní výpověď zachycuje podivuhodný svět středoevropské měšťanské vrstvy a jeho pozvolný zánik, je kritikou pokládán za autorovo nejcennější dílo.

Zásadní román nositele Nobelovy ceny za literaturu o zkáze, prázdnotě a beznaději. Satanské tango nás sugestivně vtahuje do pochmurné, deštivé atmosféry maďarské pusty jako sociální reality. Čtenář se tu setkává s vizí univerzální zkázy, která propojuje aktuální i nadčasové. Prolíná se tu dvojí řád věcí: neustálý zánik a snaha tento proces staticky zachytit a popsat. Věci se nám často jeví jako nadpozemsky neracionální, aby se zpětně ukázala jejich pozemská racionalita. Román ani po čtyřiceti letech neztrácí na aktuálnosti: otázky lidské důstojnosti, svobody, respektive chudoby, závislosti, možnost vymanění se a úniku patří k těm hlavním, s nimiž se postavy románu ve světě metafyzické všednosti a vizionářského realismu potýkají. Motto z Kafkova Zámku připomíná všudypřítomnou absurditu a beznaděj, ale také ironii a nadsázku. Děj a struktura románu se odvíjejí v rytmu tanga, v kruhu, závěr románu nás vrací opět na začátek. Opravdu není úniku?