Pavla Křičková

Pavla Homolková-Křičková se narodila v Kelči v rodině nadučitele Františka Křičky jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Jaroslav Křička (1882–1969) byl známým hudebním skladatelem, mladší Petr Křička (1884–1949) byl básník. Po smrti otce se rodina přestěhovala do matčina rodiště – do Maršovic na Vysočině. Pavla kromě literárního i hudebního nadání zdědila po otci i lásku k učitelství a po absolvování Dívčího učitelského ústavu v Brně pracovala jako učitelka v Přerově a v Brně ve Vesně. Vedle pedagogické činnosti byla činná v i České zemské péči o mládež na Moravě, psala do Lidových novin, spolupracovala s Československým rozhlasem a vydávala verše, z nichž řada byla zhudebněna – Leoš Janáček se k inspiroval k symfonické básni Dunaj její básní Utonulá. Je také autorkou dvou brožur Horácké nářečí, které mají národopisnou hodnotu. Během 2. světové války, kdy jí hrozilo zatčení gestapem, se i s manželem odstěhovala na Hutisko-Solanec, kde se věnovala vlastivědné práci – sbírala a zapisovala valašské lidové písně, které secvičila s národopisnou družinou. Pro děti napsala veršované knihy O Megeře a Na Poskle. Po válce se i nadále zapojovala do kulturní činnosti, sestavovala rozhlasová pásma, hrála divadlo a ke stému výročí položení základního kamene Národního divadla napsala divadelní hru Kámen z Radhoště. Zemřela v Novém Městě na Moravě.