Šéf polské tiskové služby v Paříži, který byl za války činný ve francouzském hnutí odporu, provází v knize, zpola románu a zpola memoárech, čtenáře francouzskou metropolí, Paříží denní i noční a promítá do reportáže drastickou válečnou i rušnou poválečnou minulost. Hovoří sezde např. o Gérardu Philipovi a o jeho předčasné smrti a o Marléně Dietrichové a jejich životní osudy provází autor touto úvahou: Člověk nemusí vymýšlet paradoxy. Tvoří je život sám. Zde smrtí opravdu zabité mládí Gérarda Philipa a tam zas fikce Marlénou překonaného času. Může snad být větší absurdita?
