Janko Kráľ Životopis

Janko Kráľ je nejvýraznějším představitelem slovenského romantismu a jeden z nejradikálnějších příslušníků štúrovského hnutí.

Janko Kráľ vystudoval na lyceu v Kežmaroku a v Levoči. V roce 1842 odešel do Bratislavy, kde se aktivně zapojil do činnosti Štúrovců, nějakou dobu dokonce bydlel u L. Štúra. Když v roce 1844 sesadili L. Štúra z funkce náměstka profesora, opustil Kráľ bratislavské evangelické lyceum a odešel studoval na lyceum do Levoče. Toto studium však nedokončil. Pracoval jako praktikant v advokátní kanceláři Augustina Boleslava Vrahovského v Pešti.

Revoluci v roce 1848 přivítal Kráľ s nadšením. Vrátil se zpět na Slovensko, kde spolu se svými přáteli aktivizoval lid, vyprovokoval pálení urbárních listin a střelbu na panských dvorech. Byl zatčen a pro výstrahu několikrát vytahován na zvonici, poté uvězněný v Šahách a v Pešti. Po propuštění v roce 1849 se přidal ke slovenským dobrovolníkům a v hodnosti kapitána bojoval na straně císařského dvora.

Po porážce revoluce pracoval jako vládní komisař v Balážských Ďarmotách a pomáhal vládě při identifikaci maďarských povstalců. Od roku 1854 byl státním úředníkem v Čadci, Martině, Klášterci pod Znievom a ve Zlatých Moravcích. Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 byl ze státních služeb propuštěn. Po složení zkoušek pracoval a advokátních kancelářích.

Janko Kráľ se stal obětí tyfové epidemie ve Zlatých Moravcích, kde zemřel. Jeho hrob není znám.