Michał Kłobukowski Pořadí knih (chronologicky)

Román se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit, a území se vrátí do rukou Spojených států. To v obyvatelích města, které už tři generace žije vlastním životem, svázaným specifickými náboženskými pravidly, vyvolává pochopitelnou nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední. Pátrání po vrahovi mladého narkomana zavede Landsmana a jeho parťáka Berka Shemetse hluboko do nitra místní ortodoxní komunity. Chabon vytváří fascinující, do nejmenších podrobností promyšlený svět, v němž dochází ke konfliktu prastarých hodnot s požadavky moderní společnosti, sevřené zvláštními regulemi výjimečného režimu. Vzdává tak hold svým oblíbeným „pokleslým“ žánrům, ať už je to komiks či detektivka.

Deník špatného roku je obdivuhodné dílo o osamělosti, přátelství a nejrůznějších podobách lásky jako mnohé jiné knihy. Ve skutečnosti se jim však vůbec nepodobá. A není žádnou nadsázkou říct, že představuje revoluční obrat v literární tvorbě. Zatímco u jiných příběhů je běžné vyprávět je z hlediska jedné postavy, zde jsou hned tři výpovědi, tři možnosti, jak na vše nahlížet a všechno pochopit. A je jen na čtenáři, se kterým z vypravěčů se ztotožní, kterého odsoudí, kterého polituje...

Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.

Román začíná legendárním baseballovým zápasem v New Yorku v roce 1951. Slavný homerun, který napínavé prestižní utkání rozhodne, je zastíněn neradostnou zvěstí o tom, že Sovětský svaz právě provedl zkoušku atomové bomby. A baseballový míček, jenž tehdy přinesl týmu Giants takové štěstí, prostupuje celým dalším vyprávěním, stále odřenější, ale také hodnotnější. Otvírá čtenáři dveře do Nickova a Klářina života i do moderní duše americké kultury, od činžovních domů v Bronxu až po majestátní plesové sály či nálety B-52 na Vietnam.

Román amerického spisovatele Paula Austera, vydaný poprvé v roce 1987, patří žánrově mezi tzv. antiutopie. Formou dopisu, který píše mladá žena své kamarádce z dětství, uvádí čtenáře do bezútěšné budoucnosti života v rozkládajícím se městě, kde platí zákon silnějšího a policejní represe. Infrastruktura ani průmysl nefungují, nic se nevyrábí, lidé se živí sbíráním odpadků, okrádáním mrtvol nebo páchají hromadné sebevraždy. Co vedlo k takovému rozpadu, není zřejmé. Mluví se o „kolapsu“, ale není to žádná katastrofa, prostě jen civilizace, jak ji známe, přestala fungovat. Město v mnohém připomíná svět, ve kterém žijeme, naši postindustriální společnost. Ještě jsou peníze, existuje policie a v určité podobě i městská správa, ale jinak jsou všichni ponecháni osudu, vládne násilí a korupce. Příběh mladé ženy, která se do města vydala hledat svého bratra novináře, uvízne v něm, žije na ulici a protlouká se, jak se dá, nakonec vyústí v plán, jak se skupinkou dalších z města uniknout... Kniha je považována za jedno z nejvýznamnějších Austerových děl a je kladena do jedné řady s antiutopiemi, jako je Huxleyův Konec civilizace. V roce 2008 byl příběh zfilmován argentinskými filmaři.