Tiqqun Knihy

This early Tiqqun text has lost none of its pertinence. The Cybernetic Hypothesis presents a genealogy of our "technical" present that doesn't point out the political and ethical dilemmas embedded in it as if they were puzzles to be solved, but rather unmasks an enemy force to be engaged and defeated. Cybernetics in this context is the teknê of threat reduction, which unfortunately has required the reduction of a disturbing humanity to packets of manageable information. Not so easily done. Not smooth. A matter of civil war, in fact. According to the authors, cybernetics is the latest master fable, welcomed at a certain crisis juncture in late capitalism. And now the interesting question is: Has the guest in the house become the master of the house? The "cybernetic hypothesis" is strategic. Readers of this little book are not likely to be naive. They may be already looking, at least in their heads, for a weapon, for a counter-strategy. Tiqqun here imagines an unbearable disturbance to a System that can take only so much: only so much desertion, only so much destituent gesture, only so much guerilla attack, only so much wickedness and joy. -- Provided by publisher

Podklady pro teorii dívky“ je pravděpodobně nejdůležitější a nejinovativnější esej posledních 20 let. Anonymní francouzský aktivistický kolektiv Tiqqun v ní analyzuje příčiny a různé procesy „mechanizace těl a duší“. Inovativně popisuje důsledky velkolepé tržní ekonomiky na své současníky, konkrétně na jejich zvyky a životní styly. Téma bohatě ilustrují příklady ze skutečného života. "Dívka je v současnosti nejluxusnější komoditou na trhu s výrobky podléhajícími rychlé zkáze, vlajkovou lodí mezi zbožím páté průmyslové revoluce, tou, jež prodává všechny ostatní, od životního pojištění až po jadernou elektrárnu, monstrózní, ale velmi skutečný sen těch nejdrzejších a nejvrtošivějších obchodníků: autonomním zbožím, jež chodí, mluví a umlčuje, konečně živou věcí, která se již života nezmocňuje, ale stravuje ho. Tři tisíce let neúnavné dřiny miliard zavalitých hokynářů, generace za generací, nacházejí v Dívce své geniální vyvrcholení, je totiž zbožím, které nelze spálit, které se samo množí, je nezcizitelným a nepřevoditelným vlastnictvím, za něž se nicméně platí, ctností, jež se neustále zpeněžuje, děvkou, jež vyžaduje úctu, smrtí, převalující se sama v sobě, je zákonem i policií současně... Kdo v její definitivní a pochmurné kráse nezahlédl alespoň záblesk sex-appealu anorganického?”