Titus Livius Knihy

Sedmým svazkem Dějin se uzavírá překlad spisu jednoho z nejvýznamnějších římských historiků, který svým podáním vtiskl dílu formu, již se po něm snažili napodobit i historikové pozdějších dob. Závěrečný svazek zahrnuje knihy 41-45 a líčí podmanění Sardinie, třetí makedonskou válku, konec Makedonie a její přeměnu na římskou provincii, boje Říma s obyvatelstvem provincií i dosud neobsazených území, jako s Illyry, Hispány, Thráky aj. Nebývalý vzrůst osobní pýchy, svévole a krutosti je důsledkem rozmachu impéria.

Ve čtvrtém svazku Livius líčí především průběh druhé punské války a dále zápas Římanů s Makedonií až do triumfu v r. 167 př. n. l. Velkolepý historický obraz, který tu Livius před očima čtenáře odvíjí, zpřítomňuje vleklou, leč dramatičností nabitou dobu sporů starého Říma sKartágem, kdy se dom čela boje proti Římanům dostává vejevůdcovsky nesmírně nadaný syn Hamilkarův Hanibal a kdy budoucí světová metropole musí podstoupit skutečně tvrdý boj o bytí a nebytí, než po drtivých porážkách dosáhne přece jen konečného vítězství a vyvrátí Kartágo do základů.

5. svazek Liviových Dějin líčí průběh 2. války punské, boje Římanů s vojevůdci Hamilkarem, Hasdrubalem a Hanibalem, slavné bitvy nad Metaurem, u Zamy a také srážky s makedonským králem Filippem.

Liviovu literární slávu založilo monumentální historické dílo, k němuž autor přistoupil na začátku 30. lech př. n. l. a na kterém pracoval čtyřicet pět let až do své smrti. Výsledkem této práce bylo 142 knih Od založení města, umělecký výklad celé římské historie od jejich mytických začátků do r. 9 př. n. l. Z úplného díla se zachovala pouze čtvrtina, ostatní obsah je znám z výtahů, dochovaných v různých podobách.