Luc Brisson Pořadí knih (chronologicky)

These new translations present Plato's remarkable dramatization of the momentous events surrounding the trial of Socrates in 399 BC, on charges of irreligion and corrupting the young. The Euthyphro, Defence of Socrates, and Crito form a dramatic and thematic sequence, raising fundamental questions about the basis of moral, religious, legal, and political obligation. Plato explores these issues with a freshness and directness that have never been surpassed. In the Defence of Socrates, Plato seeks not only to clear his master's name, but also to defend the whole Socratic way of life, and therefore philosophy itself. The Euthyphro, an inquiry into the nature of piety, probes the relationship between religion and morality. The Crito discusses the citizen's obligation to the state, in the context of a life-or-death issue confronting Socrates himself - whether or not to escape from prison. David Gallop's Introduction provides a stimulating philosophical and historical analysis of these timeless classics, complemented by useful explanatory notes and an index of names.

Pojem lásky byl u Řeků zosobněn v muži-bohu, který měl klíčovou roli v mýtech o počátcích světa. Hésiodova Theogonie popisuje Eróta jako nejkrásnějšího z nesmrtelných bohů, který ovlivňuje mysl všech bohů a lidí. V orfické kosmogonii se Erós zjevil z vejce z temnoty a prázdnoty. Jeho význam v náboženském kultu se projevuje v občanském soužití, kde je bůh pravé mužnosti, spojovatel mužských svazků. Tyto svazky, založené na smyslnosti, ovlivňují politiku, válku a sport. Sparťané a Kréťané mu obětovali před bitvami. Platónův dialog Symposion, konaný po hostině u Agathóna, se zaměřuje na oslavu Eróta prostřednictvím různých řečníků, včetně Sókrata, jehož řeč přináší nový pohled na lásku jako touhu po dokonalosti. Sókratés, inspirován Diotimou, ukazuje, že láska vede k nejvyššímu poznání a kráse, která přesahuje smyslové vjemy. Erós spojuje protiklady, jako smyslnost a nadsmyslnost. Dialog končí příchodem Alkibiadésa, který vyzdvihuje Sókrata jako vítěze nad smyslností, čímž doplňuje předchozí úvahy o Erótovi. Sókratova řeč a Alkibiadovo vyznání ukazují, jak láska a touha po poznání formují lidskou existenci.

Ancient Greek thought serves as a foundational source for Western intellectual, ethical, and political civilization, influencing contemporary reflections. This volume features over sixty essays by international scholars, examining the scope of Greek thought, including their knowledge, beliefs, inventions, and understanding of knowledge itself. It highlights the reflexivity inherent in Greek thought, reminding us of our intellectual debts to them. Divided into sections on philosophy, politics, the pursuit of knowledge, major thinkers, and schools of thought, the work illustrates how the Greeks engaged in self-examination, defining the frameworks for understanding life, language, production, and action. The authors focus not just on historical facts but on the narratives the Greeks created about their history, their poetic expressions, and rhetorical practices. Essays cover a range of topics, from political and philosophical ideas to specific fields like Astronomy, History, Mathematics, and Medicine. They provide fresh insights on key figures from Anaxagoras to Zeno of Elea and explore core traditions from the Milesians to various interpretations of Platonism. Collectively, these contributions reflect the Greeks' insatiable thirst for knowledge, a trait Aristotle deemed universal among humans. Accompanied by thirty-two pages of color illustrations, this work captures the richness and dynamism of the Greek intellectual journey

Les lettres présentent, par rapport au reste de l'œuvre de Platon, un double intérêt : là seulement le philosophe parle à la première personne, là seulement il se décrit en action. Les Lettres nous présentent un autre Platon que celui des dialogues, celui qui, tout jeune homme, veut jouer un rôle politique à Athènes et qui, plus tard, cherche à réaliser à Syracuse les projets politiques qu'on trouve exposés d'abord dans la République, puis dans le Politique et dans les Lois. Par là, Platon ouvre une tradition qui se maintiendra après lui, comme en font foi, entre autres, les exemples de Descartes auprès de Christine de Suède, de Voltaire auprès de Frédéric II de Prusse ou de Diderot auprès de Catherine II de Russie : celui du philosophe conseiller du chef d'Etat.