Andrea Pokludová Knihy

Od poloviny 19. století se v českých zemích i v celé habsburské monarchii utvářela společnost založená na občanských právech a kapitalistických vztazích, nastala éra národních hnutí a bezprecedentních hospodářských změn. Tyto zásadní proměny a jejich dopady česká historiografie dosud sledovala primárně optikou příběhu o českénárodní emancipaci a dokumentovala je spíše na městském prostředí. Tato kniha zachycuje fenomén společenské transformace i konflikty, které jej provázely, z pohledu venkova. Vše započalo zrušením poddanství a celého patrimoniálního systému a zavedením obecní samosprávy. Státní moc prostřednictvím nově zřízených okresních hejtmanství přinášela do rurálního prostředí důležité impulzy. Příslušníci sociálních skupin inteligence a úřednictva přicházející z města si s sebou přinášeli návyky iniciativního občanského života i národní ak­tivismus. Na ně navázali činorodí jedinci vzešlí z místního prostředí. Venkov se tak probouzel z poddanské podřízenosti, letargie a fatalis­mu. Díky síti obecných škol se alfabetizoval. Ve sledovaném období se stále více propojoval s městským prostředím, a to hospodářsky, kulturně i politicky. Na venkově vznikly desítky záložen a hospodářských družstev, stovky spolků. Politizace venkova tvořila nedílnou součást zásadní proměny společnosti, již zpravidla označujeme jako modernizaci. Obyvatelstvo se stále více účastnilo na veřejném dění a identifikovalo se s určitými politickými ideami, stranami nebo osobnostmi. Politizace společnosti, na níž se výrazně podílela jednotlivá národní hnutí, souvisela s postupující demokratizací politického systému. Utvářela se nová hierarchie vztahů, do níž se stále snažili promlouvat i „tradiční“ držitelé moci, jako církev nebo velcí pozemkoví vlastníci.

Od poloviny 19. století se v českých zemích i v celé habsburské monarchii utvářela společnost založená na občanských právech a kapitalistických vztazích, nastala éra národních hnutí a bezprecedentních hospodářských změn. Tyto zásadní proměny a jejich dopady česká historiografie dosud sledovala primárně optikou příběhu o české národní emancipaci a dokumentovala je spíše na městském prostředí. Tato kniha zachycuje fenomén společenské transformace i konflikty, které jej provázely, z pohledu venkova. Vše započalo zrušením poddanství a celého patrimoniálního systému a zavedením obecní samosprávy. Státní moc prostřednictvím nově zřízených okresních hejtmanství přinášela do rurálního prostředí důležité impulzy. Příslušníci sociálních skupin inteligence a úřednictva přicházející z města si s sebou přinášeli návyky iniciativního občanského života i národní aktivismus. Na ně navázali činorodí jedinci vzešlí z místního prostředí. Venkov se tak probouzel z poddanské podřízenosti, letargie a fatalismu. Díky síti obecných škol se alfabetizoval. Ve sledovaném období se stále více propojoval s městským prostředím, a to hospodářsky, kulturně i politicky. Na venkově vznikly desítky záložen a hospodářských družstev, stovky spolků. Politizace venkova tvořila nedílnou součást zásadní proměny společnosti, již zpravidla označujeme jako modernizaci. Obyvatelstvo se stále více účastnilo na veřejném dění a identifikovalo se s určitými politickými ideami, stranami nebo osobnostmi. Politizace společnosti, na níž se výrazně podílela jednotlivá národní hnutí, souvisela s postupující demokratizací politického systému. Utvářela se nová hierarchie vztahů, do níž se stále snažili promlouvat i „tradiční“ držitelé moci, jako církev nebo velcí pozemkoví vlastníci.

Publikace představuje čtvrtý svazek Edice politických programů, která má za cíl dokumentovat programový vývoj politických stran v českých zemích až do roku 1948. Připravený svazek navazuje na třetí díl této edice, který byl věnován programům českých národních stran až do říšských voleb 1891, v jejichž důsledku skončila dominance staročeské Národní strany v české občanské politice. Tento čtvrtý svazek se zabývá programy staročeských a mladočeských stran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1891-1914, v době pokračující diferenciace českého politického stranictví. Hlavní téma českých politických subjektů tvořil tehdy vztah českého národa k rakouskému státu, prosazení českých požadavků na národní a jazykovou rovnoprávnost s Němci v českých zemích při respektování státoprávního celku zemí České koruny. Od počátku 20. století se staročeští a mladočeští politikové vyjadřovali k vládním a německým návrhům podoby česko-německého vyrovnání v Čechách a na Moravě a byli rovněž konfrontováni s požadavkem zavedení všeobecného volebního práva. Editor úvodem přináší obsáhlou studii o proměnách politických programů českých národně liberálních stran v daném období. Edice celkem obsahuje 127 programových dokumentů (oficiální programy, memoranda, prohlášení, zákonné návrhy ad.), opatřených textově-kritickým a věcným poznámkovým aparátem, jmenným rejstříkem a seznamem použitých pramenů a literatury.

The book explores the complexities of the 1905 Moravian Pact, which sought to address national conflicts in Cisleithania by creating semi-autonomous national groups within Moravia. It delves into the difficulties of defining and demarcating these intermingled populations, highlighting the challenges of implementing personal national autonomy in a diverse society. The analysis sheds light on the socio-political dynamics and implications of this historical attempt at managing ethnic diversity.