Frank Westerman Pořadí knih

Tragédie dvacátého století vyprávěné na příkladu lipicána... Darwin a jeho vývojová teorie, otázky genetiky a rasy, etnické konflikty, vztah člověka ke zvířátům... Co mají tato témata společného? Odpověď je překvapivá: koně, přesněji řečeno lipicána. Kniha nizozemského spisovatele Franka Westermana Zvíře, nadzvíře se zabývá historií tajemných lipicánů a zároveň dějinami Evropy. Autorův zájem se odvíjí od setkání s lipicánem Conversanem Primulou v jízdárně De Tarpan u Assenu, kam Westerman v dětství docházel. Snaží se vystopovat osudy tohoto koně a jeho předků a přitom rozplétá fascinující historii chovu jednoho plemene na pozadí milníků evropských dějin. Westerman se v tomto románu vydává na cesty, objevuje netušené souvislosti, setká se s nejrůznějšími lidmi, kteří příběh obohacují a větví. Kniha tak kombinuje fakta s autorovými osobními zážitky z dětství i z období, kdy k románu shromažďoval materiál

Tragédie dvacátého století vyprávěné na příkladu lipicána... Darwin a jeho vývojová teorie, otázky genetiky a rasy, etnické konflikty, vztah člověka ke zvířátům... Co mají tato témata společného? Odpověď je překvapivá: koně, přesněji řečeno lipicána. Kniha nizozemského spisovatele Franka Westermana Zvíře, nadzvíře se zabývá historií tajemných lipicánů a zároveň dějinami Evropy. Autorův zájem se odvíjí od setkání s lipicánem Conversanem Primulou v jízdárně De Tarpan u Assenu, kam Westerman v dětství docházel. Snaží se vystopovat osudy tohoto koně a jeho předků a přitom rozplétá fascinující historii chovu jednoho plemene na pozadí milníků evropských dějin. Westerman se v tomto románu vydává na cesty, objevuje netušené souvislosti, setká se s nejrůznějšími lidmi, kteří příběh obohacují a větví. Kniha tak kombinuje fakta s autorovými osobními zážitky z dětství i z období, kdy k románu shromažďoval materiál

Draws the reader into the wild euphoria of the Russian Revolution, as art and reality are bent to radically new purposes. This title takes the reader along to the dramatic final confrontation between writers and engineers that signalled the end of the Soviet empire.

Osou knihy je příběh vycpaného černocha zvaného prostě El Negro, na kterého autor narazil jako student v provinčním španělském městečku Banyoles v roce 1983. Píše o tom: „Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali?“ El Negro nenechává autora v klidu ani později, když pracoval jako odborník na tropické zemědělství. Stále naráží na otázky a příběhy s ním spojené. Nakonec byl El Negro v roce 2003 vrácen do země svého narození a pohřben. Vycpaný křovák je pro autora ovšem především důvodem i příležitostí pro řadu úvah týkajících se prosazování vlastní kultury, ale protože se nesnaží situaci zjednodušovat, nevedou jím pokládané otázky k jednoznačným závěrům. Nepředkládá hotová řešení, ale podněcuje k zamyšlení a hledání vlastních odpovědí. V kombinaci s poučeným líčením nejrozličnějších prostředí, v nichž Westerman konfrontuje i zdánlivě vzdálené a exotické jevy s každodenní praxí Evropana, je kniha velmi zajímavým a podnětným čtením.