Jason Hickel Pořadí knih

Svět se dnes dělí na bohatý (Sever) a chudý (Jih). Většina z nás to bere jako fakt, nad nímž netřeba nijak zvlášť spekulovat. A pokud ano, v příčinách máme jasno. V chudých zemích Jihu je vedro, lidé jsou tam líní, méně vzdělaní nebo negramotní. Je to prostě část světa, která je zaostalá, ve vývoji daleko za námi, tedy za tak zvaným vyspělým světem. O to víc fascinující je příběh, který se Jason Hickel rozhodl v této knize vyprávět. Dočteme se zde, že před 500 lety se svět nedělil na bohatý a chudý, ba dokonce že zaostalá byla Evropa. Pak ale Evropané vyrazili, aby si obsadili a zotročili zbytek planety. Tak byly postaveny základy světa, který se dnes dělí na „vyspělý“ bohatý a „zaostalý“ chudý. Od roku 1947 PR západních vlád a nadnárodních institucí vnucuje světu myšlenku o nutnosti podporovat chudé země v jejich rozvoji. Od té doby bohaté země chudým „pomáhají“. Jak zjistíte, je to jen reklama. Ve skutečnosti je dnes na každý dolar rozvojové „pomoci“ odváděno ze zemí Jihu na Sever 25 dolarů a propast mezi bohatým a chudým světem se tak dále prohlubuje. Naprosto strhující je historie pučů a tajných vojenských operací západních vlád prováděných v zemích globálního Jihu. Velká část této ponuré historie je dnes již odtajněná. Běžný člověk se tak dnes může dozvědět, že kolonizace nikdy neskončila, pouze se transformovala do mnohem rafinovanějších forem a pokračuje dál. A proč na tom záleží? Protože pocity nespravedlnosti a bezmoci, které tato rozšiřující se propast vyvolává, jsou živnou půdou pro extrémismus, masovou migraci a války. Ve světě, kde jeden zneužívá druhého, není mír udržitelný. A to se týká každého z nás. V PeopleCommu jsme cítili povinnost seznámit s touto knihou i české čtenáře.

Planeta má omezenou kapacitu. Je načase tomu uzpůsobit ekonomiku. Klimatická a environmentální krize mají jasné příčiny. Nadbytek skleníkových plynů v atmosféře, odlesňování, ztrátu biodiverzity, intenzivní rybolov, zesilující zpětné smyčky globálních systémů. A i u těchto jevů je znám původce: globální ekonomický systém postavený na myšlence neustálého růstu. Jenže jak lze neomezeně růst na omezeném planetárním prostoru? Toto je možná ta největší politická výzva, kterou změna klimatu lidstvu klade: nikoli vynalézání inovativních a zelených technologií, nikoli větší ochrana přírody, ale transformace světového hospodářství. Podstata této výzvy spočívá v její jednoznačnosti. Je třeba zpomalit. Nerůst. Antropolog Jason Hickel v knize Méně je více zkoumá, jak této nelehké výzvě dostát. Jak nerůst, a přitom neohrozit důstojné živobytí? Jak by vlastně měl vypadat život v takové společnosti? Je to vůbec možné? Jsou to těžké otázky, které ovšem nesnesou odklad.