Samuel Dom Pořadí knih (chronologicky)

Který osud se na své cestě ke světlu nesetká s temnotou, neprojde pouští? Přesto tíha naší existence ve svém naplnění závisí na naší schopnosti tuto temnotu přijmout. Mohou se ve stínech nalézt poklady? Dom Samuel, mnich s více než třiceti pěti lety praxe, je objevil. Zde vypráví o těchto nočních cestách a ukazuje, jak se noc může stát světlem, v člověku i kolem něj. Bezměsíčné noci modernity, zatmění našich vzájemných vztahů, vznešenost sexuality na protilehlých stranách skrupulí, soumrak stáří a oheň touhy po Bohu, požehnaná noc vytrvalosti, modlitba zlomených srdcí… S Kristem se na konci těchto nocí nachází svoboda a odvaha. Mohl by už být úsvit? Ano, v srdci věřícího. Svobodný a hluboký projev, osvětlený Božím slovem, zakořeněný v dlouhé mnišské zkušenosti, který promlouvá ke každému člověku konfrontovanému s temnotou a odhodlanému přijmout „radost ze spásy“.

Tento palčivý problém vychází ze současného stavu věcí, jeho řešení se opírá o teologii a Bibli. Je spíše intuitivní než spekulativní, přestože mnoho stránek má velmi solidní základ. Dokládá je svědectví autorova vlastního příběhu a mnišské zkušenosti.

Dom Samuel sa narodil v roku 1954 vo Francúzsku. Po rokoch rozsiahlej divadelnej činnosti vstúpil v roku 1983 do kláštora Notre-Dame de Sept-Fons, ktorého novicmajstrom bol v tom čase otec Mikuláš. V roku 1990 bol vysvätený za kňaza a následne opátom Dom Patrikom menovaný za priora. V roku 2002 sa stal jedným zo zakladateľov kláštora Panny Márie v Novom Dvore v západných Čechách. Koncom roku 2011 sa z komunity, ktorá vyrástla na troskách ateizmu, stalo opátstvo a Dom Samuel bol zvolený za opáta.

Proč je někdy tak těžké chválit Boha nebo se k němu modlit?To proto, že sami spontánně nemáme zalíbení v tom, co je dobré. Ale zalíbení se dá vytříbit. Varujme se řídit se podle toho, co se nám líbí. Varujme se také toho, abychom si libovali v něčem, co se nám nelíbí. Bůh nás nechce k ničemu nutit! Naučme se své zalíbení zaměřovat na skutečně dobré věci. Utíkejme před banálními nebo nevkusnými situacemi, architekturou, hudbou, potravou či vztahy. Hledejme to, co je kultivované, vznešené, vkusné. Jsi schopen přiznat, že stejně jako v řadě dalších věcí potřebuješ i v oblasti vnitřního a duchovního života vytříbit vkus?„Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“ (Žl 34,9). Boží věci téměř vždycky chutnají jako mana. Je třeba si na ně zvyknout.