Larry Woiwode se ve své tvorbě ponořil do hlubin lidské existence, zkoumal složitost vztahů a osamělost člověka v drsném prostředí. Jeho próza, vyznačující se lyrickým stylem a pronikavým vhledem, evokuje obrazy amerického Středozápadu a jeho obyvatel. Woiwode zachycuje vnitřní monology a nenaplněné touhy postav s jemností, která čtenáře vtáhne do jejich osudů. Jeho dílo je svědectvím o vytrvalosti lidského ducha a neustálém hledání smyslu v každodenním životě.
Sein wirklicher Name ist nicht <i>Poppa John</i>. Sein Leben basiert auf einer Vielzahl von Verkleidungen. Nahezu siebzig, weise, mürrisch, troubled, offenherzig, ist er einer dieser schwer fassbaren Menschen, deren ständige Veränderungen ihn mehr zu sich selbst und völlig einzigartig machen. Komprimiert, musikähnlich, erleuchtet von Humor, ist <i>Poppa John</i> ein kleines Buch von erstaunlichem Inhalt und Dimension.
Das Buch erzählt die Geschichte einer amerikanischen Familie über vier Generationen, beginnend mit einem deutschen Auswanderer, der 1881 nach North Dakota kommt.
Reč bude o láske, o láske dvoch mladých ľudí, Chrisa a Ellen, o tom, ako uzavreli manželstvo a čo to pre oboch znamenalo. Prekážkou na ceste k harmonickému spolužitiu nie je len odpor bigotných príbuzných či začiatočný nedostatok hmotných prostriedkov - tieto prekážky sú vonkajšie a môžupôsobiť aj stmeľujúco. hlavnou prekážkou je vnútorná zložitosť i rzpornosť ľudskej osobnosti, a zápas o vzájomné zblíženie a porozumenie sa vďaka Woiwodeho bystrému pozorovaciemu talentu a umeleckému majstrovstvu stáva strhujúcim dobrodružstvom. V samote michiganských lesov, kam sa Chris a Ellen trochu oneskorene vyberú stráviť medové týždne, majú obaja dosť času a príležitostí okúsiť trpkosť pochybností, ale aj pochopiť, že prvotné očarenie je dar, ale trvalé puto, trvalý ľudský vzťah je výsledkom cieľavedomého úsilia.