Jan Faber Pořadí knih

Sibiřské mrazy, pouštní vedra, zaoceánské lodě, žraloci, ale hlavně příběhy hrdinství a malosti, odvahy a zbabělosti, krutosti a citu, nenávisti a lásky. Nesmírně čtivý soubor beletrizovaných reportáží poutavě a autenticky přibližuje až těžko uvěřitelné válečné osudy lidí z české části Těšínského Slezska, zvané polsky Zaolzie a česky Zaolší. Autorka vychází z rozhovorů s přeživšími pamětníky, jejich blízkými, přáteli a známými, což knize dodává na naléhavosti a aktuálnosti. Kniha končí větou, „doba je vždycky taková, jací jsou lidé,“ která nás nutí k zamyšlení a sebereflexi, a to nejen s ohledem na řadu mrazivých paralel se současností, jež v knize všímavý čtenář najde. Třetí doplněné vydání, aktuálně vycházející i v Polsku, do češtiny přeložil Jan Faber a doprovází ji bohatá obrazová příloha a zasvěcený úvod Mečislava Boráka, předního českého historika zabývajícího se Zaolším.

Výbor básní sestavený samotným autorem a přeložený polonistou Janem Faberem představuje poezii nelehkou, básně, které neškemrají o pozornost snadnou přístupností. Jak píše autor doslovu, básník Petr Hruška, významy se často pomalu rozvíjejí v soustředných metaforických kruzích nebo v nějakých kaskádovitě se stupňujících epizodách, protože bez takového složitého vývoje by nezazněly všechny paradoxy, ozvěny, absurdity a grotesknosti, které báseň potřebuje. Takový text pak může vzdorovat lákavě falešné představě, že žijeme ve světě, jenž lze vyložit nějakou jednoduchou interpretací, vizí, ideou či dokonce pointou. Čteme dlouhé, otáčivé, vzestupně sestupné veršové věty, plné větvení, záhybů a sbíhání, v nichž jako by význam nebyl ničím statickým, ale spíše jakousi elektřinou proudící verši a nabíjející je.