Jiří Fixl (* 18. dubna 1950 Praha) je český malíř, grafik a ilustrátor, syn výtvarníka a pedagoga Viktora Fixla, působil jako výtvarný redaktor nakladatelství Albatros a časopisu Mateřídouška. Dlouhodobě se věnuje zejména ilustraci časopisů a knih pro děti a mládež.
Veselé příběhy a pohádky o dětech, zvířátkách, pohádkových bytostech a vůbec světě kolem nás jsou určeny začínajícím školákům. Texty doprovázejí celostránkové ilustrace J. Fixla. Kniha volně navazuje na titul: Legrační dům, který vyšel v rámci celostátního projektu Knížka pro prvňáčka.
Projeďte se s Kolozubkou do dolu a mezi skřítky, s Křivoklátským expresem v historické mašince z Prahy až na Křivoklát. Nechte si vyprávět Vánočním vláčkem o báječném dárku pod stromečkem. Příběhy inspirované železnicí, vláčky a kolejemi potěší a pobaví malé milovníky vláčků a mašinek, kteří se dozvědí i celou řadu zajímavostí. Kniha je určena pro děti od 5 let.
Jak vlastně vznikaly pohádky? Kde končí po generace vyprávěné příběhy a začínají literárně zpracované pohádky tak, jak je dnes čteme. Několik těch nejznámějších, spolu s jejich autory představujeme v této knize. Bratři Grimmové, B. Němcová, P. Dobšinský, J. Jacobs a další jsou představeni krátkými medailonky. kniha nemá ambice být všeobsáhlá, ale může posloužit jako první setkání se světem pohádkových pohádkářů.
I v novodobých dějinách naší země se objevuje celá řada velkých postav, na které můžeme být právem hrdi. Hlavně k nim se také obrací druhý díl oblíbené populárně-naučné publikace pro děti, ale i mnohé dospělé. Prostřednictvím textu a komiksových stripů líčí zajímavé, dobrodružné, dramatické a někdy i tragické osudy lidí, kteří se nebáli jít za svým snem – ať už jde o malíře, básníky, vědce, konstruktéry či mecenáše a politiky. Mezi dalšími 27 osobnostmi najdeme slavná jména jako Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Seifert, František Kupka, Václav Havel, Antonín Dvořák, Milada Horáková, ale i jména méně známá, avšak neméně významná – např. František Fajtl, Antonín Holý, Erich Roučka, Sidonie Nádherná či Jindřich Waldes.
Příběhy osobností, které proslavily naši zem
Prostřednictvím textu a komiksu dává kniha nahlédnout do lidských osudů výjimečných osobností, které vynikly ve svém oboru, případně otevřely novou cestu vývoje. Nalezneme zde 27 příběhů pozoruhodných lidí – umělců, vynálezců, vědců i podnikatelů. Někteří za celý svůj život naši zemi neopustili, jiní odjeli do cizích měst bádat či tvořit, další se vydali na druhý konec světa poznávat cizí národy. Jak plynuly jejich životy? Šlo jim vše hladce, nebo se potýkali s potížemi, závistí či nepřízní osudu? Usilovali o svůj cíl již od mládí, nebo k němu došli „náhodou“? Jejich životní cesty byly různé, někteří se proslavili již za svého života, mnozí však byli zapomenuti a znovu objeveni až později. Ale všichni jsou to lidé, na které bychom měli být hrdí.
Jíra a Josífek jedou sami za dědou na prázdniny a z jejich cesty vlakem se stane dobrodružná záchranná akce. Kdo potřebuje zachránit? A za co vlastně může Kolumbus? Nečekaně komplikované putování za dědečkem má ještě nečekanější rozuzlení. V příběhu, který vás nakonec zavede do železničního muzea, hrají důležitou roli parní lokomotivy a výpravné dvoustránkové ilustrace Jiřího Fixla.
S nadhledem a humorem psané texty o tom jak může vzniknout pohádkový příběh, který si žije svým životem.
Jiří Žáček o čtyřverších: „Přece nemůžeš psát jen samé maličkosti!“ vytkl mi jeden z mých básnických přátel. Tehdy jsem se rozhodl napsat poému nebo cosi na ten způsob, abych mu, i sám sobě, dokázal, že to umím také. Tak dlouho jsem se chystal na poému, až jsem se pustil do čtyřverší. Takže opět maličkosti. Momentky. Lyrické epigramy. A proč ne? Proč by čtyřverší nemohlo být střípkem, v němž se zrcadlí svět? Stačí ovládnout umění zkratky a nápovědí. A to je právě to nejtěžší. Čtyřverší je akord, který zazní a odezní tak rychle, že ho rozptýlená čtenářova fantazie vůbec nemusí zaznamenat. Jsou témata, pro něž se čtyřverší zdá být příliš těsné. Mnohokrát jsem podlehl pokušení připsat další sloku — a pak jsem ji škrtnul. Anebo nechal a škrtnul první. Anebo škrtnul obě a napsal třetí. Připadá mi, že jsem víc škrtal, nežli psal. Ale něco přece zbylo. Akordy. Maličkosti.