Iva Pekárková Knihy

Druhá kniha edice Slova je čtivou výpovědí spisovatelky Lenky Procházkové. Spoluautorka Iva Pekárková nechává v knize prostor vypravěčskému talentu ženě, která dokázala vychovat 3 děti, jako svobodná matka vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, být signatářkou Charty 77, uklízečkou, držitelkou ceny Egona Hostovského, kulturní atašé na velvyslanectví ČR na Slovensku, básnířkou, scenáristkou, autorkou románů a hlavně citlivým a čestným člověkem.

Tato kniha není autobiografie. Je to spíš jakési curriculum vitae – můj pokus naznačit, jak byl zformován jeden spisovatel. Ne to, jak byl jeden spisovatel stvořen, nevěřím tomu, že je vůbec možné stvořit spisovatele, ať už podmínkami nebo vlastní vůlí (i když jsem tomu kdysi věřil). Všechno potřebné vybavení už je v nás, když jsme odesláni na svět. Ale v žádném případě to není neobvyklé vybavení, jsem přesvědčen, že spousta lidí má aspoň nějaké spisovatelské či vypravěčské nadání a toto nadání je možné posílit a vybrousit. Kdybych tomu nevěřil, bylo by psaní této knihy ztrátou času. – Stephen King

Víte, který králík umí lítat? No přece ten, co má na zádech orla. A víte, kdo vás vytáhne ze zoufalství, bídy a drogové závislosti, poskytne vám střechu nad hlavou a všechno, co v životě potřebujete? No přece novodobý otrokář. Román přináší zasvěcený a psychologicky propracovaný vhled do jednoho z případů, jaké se v Anglii, a nejen v Anglii, dějí každou chvíli. Šikovní „podnikatelé“ si vyhlédnou oběti mezi sociálně vyloučenými krajany, nastěhují je k sobě domů, najdou jim práci – a jejich výdělek si strkají do kapsy. Mnohé z obětí snad ani nechtějí vědět, že je tady něco v nepořádku. Co si počnou, když jsou jejich otrokáři zatčeni?

Svěží cestopisné reportáže české spisovatelky zaujmou neobvyklým úhlem pohledu a silným osobním prožitkem z dlouhodobého pobytu v Thajsku. Po vlastním prožitku emigrantského tábota v Trainskirchenu v Rakousku byla autorka zaujata myšlenkou navštívit uprchlické tábory v jihovýchodní Asii. Z amerického exilu v 80. letech navštívila Thajsko. Z původního měsíčního víza si prodloužila pobyt až na rok a procestovala a prožila Thajsko ve všech jeho podobách. Žila i mezi obyčejnými lidmi v horských oblastech a ujasnila si i svůj přístup k životu a vlastní problémy. Pochopila jinakost a různorodost asijského světa v jeho mnoha podobách, krásách i utrpení.

Závěrečný díl hravé erotické série Zrzka líčí další eskapády vztahu herečky Grace Sheridanové a jejího kolouška, miláčka Hollywoodu, obdivovaného Jacka Hamiltona. Grace se podaří získat hlavní roli v televizním seriálu, ale když režisér požaduje, aby zhubla nejméně sedm kilo, naštve se a veřejně se přizná, jak krutě musí bojovat se svou váhou. Nečekaně si tím získá obrovský klub fanynek, které ji v jejím boji za své křivky podporují. V Grace však postupně sílí podezření, že jim ve skutečnosti nejde ani tak o ni, jako spíš o velikost jejího zadku a jméno onoho záhadného, se kterým spí. Mezitím se Jack oficiálně stane „Nejpřitažlivějším mužem světa“ a vymetá jeden mejdan za druhým. Grace se sice zapřisáhne, že mu dá prostor, aby mohl najít sám sebe, ale on se zatím z roztomilého Briťáka hbitě mění v rozmazleného hollywoodského spratka. Jackova kariéra začíná dosahovat stratosférických výšin – dokáže ho Grace zachytit, když se zřítí?

Výpověď známé spisovatelky evokovaná jasnými otázkami udivuje nejen svou názorovou otevřeností, ale i nezvyklým odkrytím osobních tajemství. Kniha může být i zkouškou, zda společnost dokáže takovou otevřenost spojenou s jasnými, vyhraněnými postoji přijmout. Základním tématem úvah i vzpomínek je svoboda a co to znamená být doopravdy svobodný. První knihu v edici Slova napsala Iva Pekárková společně se Zdenkem Pavelkou.

Rozhovor, ve kterém známá autorka s neobyčejnou otevřeností vypráví o svém životě i tvorbě. Vrací se do svého dětství, mládí charakterisovaném autostopem, přes dobrodružný útěk na západ až po tvrdou životní školu v Americe, kde se živila jako noční taxikářka. Autentická, úsporná výpověď zajímavé autorky o zajímavých životních zkušenostech.

Další netradiční cestopis spisovatelky Ivy Pekárkové, tentokrát z nejlidnatější země Afriky, Nigérie.

Cestopis o Malajsii srovnává přítomnost se stavem země před dvaadvaceti lety. Spíše než na umělecké a přírodní památky se autorka zaměřuje na etnické složení, náboženství, ale i povahové vlastnosti místních obyvatel. Velmi osobně pojatý cestopis plný vtipných momentů popisuje zážitky jak autorky samé, tak i osobní příběhy několika zajímavých lidí, se kterými se na cestách potkala. Obsahuje i několik rad a doporučení, například jaké spolupoutníky si nebrat na cesty s sebou. Text je doplněn fotografickou přílohou.

Humorné blogy v české i anglické verzi nám přibližují atmosféru rozličných londýnských zákoutí a čtvrtí i každodenní situace a reakce obyvatel, které v dnešním Londýně můžeme zažít. Bohatá výuková část studentům osvětlí zajímavosti anglického jazyka, upozorní na slova, ve kterých se často pletou a především naučí běžné hovorové výrazy, se kterými se v učebnicích jen tak nesetkají. První vydání.

Kniha na pomezí hodně nezvyklého cestopisu a hodně nezvyklého průvodce po těch nejméně známých zákoutích Spojených států, zároveň i myslí "domorodců". Autorka, která důvěrně zná oba světy, českému čtenáři předkládá Ameriku takovou, jak ji nelze poznat z filmů ani z několikatýdenní návštěvy. Zajímavě a vtipně popisuje jednotlivé aspekty amerického života i "principy" té země. Próza poučí a pobaví jak čtenáře s rozsáhlými znalostmi o USA, tak i čtenáře s rozsáhlými neznalostmi. Doplněno neotřelými ilustracemi Jany Krejčové.

Netradiční cestopis spisovatelky Ivy Pekárkové, která svým neopakovatelným stylem s humorem popisuje, jak se po Indii putuje samotné ženě s krosnou na zádech, je dalším pohledem na tuto vzálenou a přitažlivou zemi tisíce podob a tváří.

Je možné nosit na tváři důkaz přináležitosti v podobě ošklivé, rozšklebené jizvy? Lze se ukrývat za jizvu, kterou jsme dosud schovávali? Je možné milovat něco, co nás hyzdí? Knihu Ivy Pekárkové, zhuštěný příběh devatenáctileté Boženy, odehrávající se na třech kontinentech, lze číst jako napínavý thriller, jako detektivní román, jako mistrný průřez newyorskou společností druhé poloviny devadesátých let, anebo jako syrový, místy až drsný portrét zraněné a zranitelné lidské duše, která se přese všecko nevzdává. Neobvyklý námět a jazyk románu i humor hned v několika odstínech temné barvy nás často nechává na pochybách, zda čteme komiks, anebo antickou tragédii. Příběh tak spletitý a mnohotvárný, že je skoro nemožné, aby se přihodil jedinému člověku, nenápadně a přes jazykovou otevřenost trochu nesměle v sobě nese velké životní pravdy.

Iva Pekárková je excelentním pozorovatelem života s vytříbeným talentem předat okolí své postřehy psaným slovem. Svou poslední knihou vtáhne čtenáře do běžného života v Londýně. Duši pohladí příběhy, které určitě stojí za přemýšlení. Pouští se na tenký let multikulturních problémů, vrcholící londýnskou pouliční revoltou v srpnu 2011 a barvitě, bez přikrášlení, vypráví o zážitcích z tlumočení Romům v Anglii Kniha je pestrou mozaikou příběhů z Anglie, které učarují každému.

Iva Pekárková strávila většinu života v zahraničí anebo aspoň obklopená lidmi z jiných národů a kultur. Dala si kdysi za úkol co nejdokonaleji poznat celý svět a intenzivně na tom pracuje. V mládí pracovala jako sociální pracovnice v Jižním Bronxu a vyučovala angličtinu v uprchlických táborech v Thajsku. Ve středním věku si opatřila početnou rodinu v Nigérii a už dlouho sleduje mezirasový cvrkot v jižním Londýně, v Česku i jinde. Patří k pozorovatelům, kteří chtějí všechno vidět zespoda a důkladně a k autorům, kteří se pro příběhy vypraví kamkoli. Nebojí se psát o věcech příjemných i nepříjemných, tragických i legračních. Multikulti pindy (v novém vydání, doplněném o řadu dalších článků) – to je pohlazení po duši každého, kdo touží vidět svět zblízka a nezkreslený ani optikou strachu a nenávisti, ani vynucené politické korektnosti.

Z blogu nominovaného na cenu Magnesia Litera autorka vybrala skoro padesát článků, většinu z nich o muslimech, a doplnila je velmi osobním textem o svém vztahu k islámu. Dala si práci s pochopením, vysvětlením a okomentováním společenských jevů, se kterými se v posledních pár letech v České republice setkáváme právě ve vztahu k tomuto náboženství. Rozklíčovala pár „záhad“ a objevila zdroje některých prohlášení a „pravd“, které se donekonečna opakují v médiích, a přitom vůbec pravdami nejsou. S nadhledem a humorem odhaluje čtenářům islámský svět zblízka, ne takový, jak se jeví z velké vzdálenosti. A zároveň si zachovává tolerantní, ale kritické myšlení celoživotního ateisty, leckdy skeptického i k vlastním závěrům.

Pozoruhodná práce americké autorky, která se věnuje současnému životu Romů zejména ve východní a střední Evropě. Autorka se zabývá výhradně Romy v komunitách, v nichž prožila řadu měsíců, aby pronikla do jejich způsobu života, kultury, zvyků, umění a zejména postojů k životu a okolnímu světu. Je to kniha velice zajímavá s důrazem na úctu k jiné kultuře. Doplněno mnoha autentickými fotografiemi z romských komunit.

Román o lásce s prvky investigativní reportáže podle skutečné události Může být život postižené ženy na vozíku úžasně zábavný a plný dobrodružství? Evidentně ano. Šárka, obyčejná dívka z malého města v Sudetech, ve dvaadvaceti letech po nehodě ochrnula. Rozhodla se ale, že se nepromění v bezmocnou zapšklou chudinku. Manžel ji opustí, ona sama vychová syna. A objeví, že i paraplegik může mít skvělý sex. Po rozchodu s partnerem, který ji využíval, se rozhodne, že s chlapama už nechce nic mít. Pak se ale internetově zamiluje do Pákistánce Tabishe a život nabere nečekané obrátky. Román Tříska je psaný podle skutečného příběhu jedné statečné ženy. A nese v sobě prvky investigativní reportáže. Odhaluje nečekaná zákoutí života lidí s postižením a čtivou formou podává zprávu o málo známých aspektech činnosti českých zastupitelských úřadů, cizinecké policie i justičního aparátu.

Zatoužili jste někdy vědět, jak zastavit vlak? Nebo proč tolik pracovníků londýnské přepravy chodí v otrhaných, špinavých uniformách? Lámete si hlavu, jak vynadat člověku jiné barvy pleti a nedostat se do maléru? Na tyhle a spoustu dalších otázek odpovídá další kniha Ivy Pekárkové, inspirovaná dobrodružstvími jejího skoromanžela, dlouholetého zaměstnance londýnských drah. Svižně psané, vtipné a informativní příběhy přinášejí čtenáři panoptikum postaviček, přehršel historek a tu a tam i nějaké odhalení.

Sbírka povídek z filmového prostředí popisuje mladou ženu, která se snaží přežít v povrchním a bláznivém světě Hollywoodu.

Román vyšel poprvé roku 1993 ve Společnosti Josefa Škvoreckého, který asistoval spisovatelským počátkům Ivy Pekárkové a podle něhož je román stejně nevšední jako jeho autorka, je metaforou celého světa. Kniha je výpovědí o stavu světa zachycenou v uprchlických táborech, které se zrodily po druhé světové válce a od té doby se množí. Kulatý svět v mnohém rezonuje s feminismem, ale zároveň ho přesahuje pozorností k životním podmínkám a možnostem nejrůznějších národnostních, sociálních a náboženských menšin. Ke scelení textu autorka využila kulatost několika základních motivů, jako je zeměkoule, pomeranč nebo zárodečné vajíčko. Uprchlické tábory považuje autorka za soukromé maloměsto, za přestupní stanice, a právě osobní zážitky a zkušenosti z těchto míst použila jako základ k napsání Kulatého světa. Román zachycuje představy a iluze, co znamená být svobodný, a zjištění, že svět je i „bolavý“. Iva Pekárková si zvolila za vypravěčku Jitku, dívku prchající z Československa, která opouští svého přítele Standu, s nímž žije v Praze, a vydává se na cestu do Jugoslávie. Při své cestě se nejprve dostane do Itálie, kde si užívá života, a později skončí v uprchlickém táboře v Rakousku.

Svůj první román propašovala Iva Pekárková v roce 1985 na západ ukrytý v hlavě. Hrdinka, studentka psychologie, je inteligentní a vnímavá dívka, která přemýšlí o morálním úpadku společnosti a přijímá tuto skutečnost po svém. Na svých cestách zcela bez zábran prožívá své krátké lásky a zálety s řidiči kamionů. Kniha výborně vystihuje atmosféru 80. let. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku s použitím kresby Jaroslavy Šobíškové navrhla Barbora Munzarová. Fotografie na zadní straně obálky Petr Metlička.

Už samotný titul (JAXI TAKSIKAŘÍM) nové knihy Ivy Pekárkové naznačuje, že nás při čtení čeká pohoda, humor a hlavně nečekáme náměty k zbytečnému přemýšlení. Autorčiny fejetony jsou přesně takové, ale náměty je kniha přímo nadupána. Za každým příběhem je ukryta zásadní otázka z říše mezilidských vztahů, kterou si v trvalém tlaku žití neklademe, vytlačujeme jí, nebo nevnímáme. Spisovatelka před nás servíruje „všední“ zážitky, „všední“ práce londýnské taxikářky. Její kolegové a pasažéři jí inspirují k zamyšlením se nad rasismem, stářím, výchovou mládeže, maloměšťáctvím, touhou po penězích a moci, životním prostředím a vším co nás denně provází. Geniálně umí najít jádro problému, částečně nastavit zrcadlo, trochu navodit odpověď a zbytek nechat na čtenáři. Po přečtení každé povídky knihu odložíte, zavřete oči a zamyslíte se. Hned na úvod zjistíme, že je Londýn všude okolo nás, že jeho multikulturní společnost je o trochu pestřejší, ale ne zas tak odlišná. Máme stejné problémy a čtenář dostane chuť ty svoje vlastní okamžitě řešit. Má však smůlu. Dá přednost čtení další povídky. Kniha Ivy Pekárkové opět trochu rozvinula vějíř možností psaného slova.

„I. Q. ze mě vytahuje kořeny. Jeden po druhém, rychle, v rytmu rapu. Tak rychle, až to lupe. Lup. Lup. Lup. I. Q. je vytáhne, oklepe od hlíny – a já jsem celá děravá, plná děr jako po vytržených zubech. Z I. Q. je ve mně čím dál míň a míň; už ve mně nekoření; už není ani trochu MŮJ.“ Můj I. Q., to je příběh velké, bláznivé lásky nebo spíš obsese. Vztah předem odsouzený k zániku, ale o to silnější, palčivější a hlubší, tu slouží jako podobenství zoufalé lásky k městu New York, nádherné a nelítostné metropoli, která své věrné přetavuje do podob, jaké by sami nečekali. Svěže, neotřele, rytmicky psané vyznání, v kterém je o New Yorku všechno. V Mladé frontě vydání první.

Povídky Ivy Pekárkové se (až na jednu výjimku) odehrávají v současném Londýně, většinou v imigrantských komunitách. Autorka čerpá ze svých vlastních zkušeností, neboť se v anglické metropoli vrátila k taxikářské profesi. Její živě napsané příběhy jsou o lásce především milostné (heterosexuální i lesbické), ale i sourozenecké a mateřské.

Povídky, inspirované dlouholetým pobytem autorky v Americe, zachycují překvapivé podoby lásky a odehrávají se mezi jazzovými hudebníky, uměleckou bohémou, českými a kubánskými emigranty i v barvitých černošských čtvrtích.

Ve své první "blogoknize" (Jaxi taksikařím, 2009) sledovala Iva Pekárková Londýn zpoza volantu taxíku. Ve druhé, kterou vám předkládáme teď, poněkud změnila perspektivu a vypůjčila si (nebo, jak on říká, ukradla) oči svého přítele K., nedokonale počeštěného Nigérijce. Je to opět počtení plné humoru, ale snad každý příběh otevírá leckteré "drsnější" téma k zamyšlení, nutí čtenáře prskat smíchy a občas taky vzteky. Iva Pekárková si zvolila život na spodních příčkách britského společenského žebříčku a odtud už pátým rokem sleduje mentalitu londýnských ne-Angličanů a soužití rozdílných etnik. Píše přímočaře a bezostyšně, bez "multikulturního" mlácení prázdné slámy a se zdravou mírou neúcty ke každé kultuře, včetně své vlastní. Knihu s podobnou tématikou na našem knižním trhu nenajdete. Kniha je doplněna třemi povídkami z barevného Londýna.

„Všechno je v pořádku! Nejsi starý! Stačí se nedívat do zrcadla.“ Markéta už řadu let pracuje jako pendlerka, vždycky se několik týdnů stará o věkovité klienty v Anglii a několik týdnů má volno. Británie v čase brexitu poskytuje soukromým pečovatelkám možnost nečekaného výdělku a Markéta je ve svém oboru dobrá. Ale i ona potřebuje být opečovávána. Brzo se stane obyvatelkou dvou zcela odlišných světů: v Anglii je lepší služka „z Polska“, v Tunisku obletovaná bohatá turistka. A doma v Česku? Tam ji syn a snacha berou na milost jen proto, že jim dává peníze a stará se o vnoučata. Léta letoucí toužila po lásce, ale teprve teď, když už je jí hodně přes padesát, konečně našla muže svých snů. Život je krásný. Jen si musí vzít příklad ze svých klientů a nikdy se nedívat do zrcadla.

Román nekonformní české spisovatelky. Historie jednoho nerovnocenného vztahu, na jejímž pozadí autorka svým osobitým stylem mistrně vykresluje obraz města New Yorku a jeho obyvatel.

Autorka líčí příběh o muži, který je pojmenován podle svých iniciál - I.Q. Vypravěčka popisuje jejich společné soužití v jednom z newyorských ghett a jeho prostřednictvím zblízka poznává, jak život v takovémhle prostředí vlastně vypadá a jak je těžké do něho zcela zapadnout. Velmi podstatnou roli mají v celém díle drogy.

Desátý soubor edice Česká povídka přináší prózy, věnované prožitkům českého člověka za hranicemi republiky v podobě zajímavých příběhů emigrantů nebo turistů, kteří si výletem do ciziny plní své dávné sny. Devět současných českých autorů (Hana Andronikova, Jaroslav Rudiš, Jiří Kratochvil, Iva Pekárková, Edgar Dutka, Iva Hinková, Josef Moník, Markéta Hejkalová a Sylvie Richterová) staví své hrdiny do nezvyklých kulis Kanady, USA, Austrálie a západní Evropy a konfrontuje jejich představy s mnohdy nepředvídanou realitou. Stylově se prózy pohybují ve škále od jemného humoru přes cestovní dojmy, milostnou či téměř kriminální zápletku až k lehce nostalgické reflexi.... celý text

Nanny, studentka posledního ročníku Newyorské univerzity, si potřebuje přivydělat na nájem. Proto neodmítne náhodnou nabídku dámy z lepších kruhů, aby se jí třikrát týdně postarala o čtyřletého syna. Jenže péče o malého Grayera brzy přeroste v práci na plný úvazek, nevděčnou a čím dál víc ukrádající soukromí. Dívka s hrůzou zjišťuje, jak osaměle a smutně může žít dítě rodičů sice velmi bohatých, ale sobeckých, nadutých a neschopných lásky. Kniha se v roce 2007 dočkala i filmového zpracování. Do českých kin vstoupil film pod názvem Holka na hlídání.

Velkoměsto, láska, zločin, umění i smrt. V románu Dej mi ty prachy Iva Pekárková skloubila hlubokou znalost New Yorku a jeho obyvatel s dramatickým vypravěčským uměním, básnickými popisy míst i situací a legračními scénkami. Kniha koncipovaná jako milostný dopis městu New York od řidičky žlutých taxíků (kterou Pekárková skutečně sedm let dělala) je napsaná s naprostou precizností a úctou ke geniu loci: každé ze dvou tisíc newyorských nároží je vylíčené tak, jaké skutečně bylo, když ho autorka viděla na vlastní oči. To platí i o všech newyorských čtvrtích, i těch, do kterých nikdy nebylo radno chodit, natož v nich pobývat. I když je to román, stalo se Dej mi ty prachy předmětem studia mnohých sociologů, spisovatelů a vědců, kteří se zajímají o New York a řidiče newyorských žlutých taxíků.

Iva Pekárková napsala knihu v českých literárních vodách velmi nezvyklou. Pro svůj příběh nepotřebuje mnoho místa ani času, vše zhustí do relativně krátkého období s malým počtem hrdinů. Ovšem co je na Slonech v soumraku jedinečné, to je psychologická analýza každé postavy. Autorka dokáže do morku kostí rozebrat důvody jejich chování. S humorným nadhledem umí pochopit i neodpustitelné situace. Silně erotický příběh mladého Senegalce Amadoua a jeho stárnoucí anglické novomanželky Annie je syrové a zároveň neodolatelně vtipné vyprávění o studené realitě mezilidských vztahů, generačních problémů a kulturních rozdílů, ale i o tom, jak se partneři mohou navzájem krutě využívat. Zoufalství a snaha osamělé starší Angličanky a mladého frustrovaného Afričana utéct od všedního života je silným příběhem, jehož vyústěním je chmátnutí až na dno lidské morálky. Toto literární dílo od mimořádné autorky zaujme a donutí k zamyšlení i zasmání každého čtenáře.

Iva Pekárková dlouho tvrdila, že zatímco se v cizině – v Americe, v Anglii, v Nigérii – příběhy doslova válejí na ulicích a stačí se pro ně shýbnout a zmocnit se jich, v českém prostředí se příběhů nedostává. Pak se ale podívala líp – a vida, i v Čechách a na Moravě se daly nalézt příběhy. Některé staršího data, jiné nové a ještě jiné sice z doby moderní, ale takové, co se v nich odrážela minulost. K domácím příběhům jsme přidali i vybrané zahraniční – z New Yorku, Londýna i Nigérie. Ve většině z nich se ze všemožných úhlů probírá oblíbené velké téma Ivy Pekárkové: prolínání a střety kultur na celém světě. První vydání.

Volné pokračování knihy Levhartice. Odkud se berou všechny ty podivné existence, černé jako noc, které se potloukají po Praze a zjevně dělají něco nekalého? Co české holky vidí na černoších a proč jim některé tolik nadbíhají? A jak vůbec funguje soužití s Afričany v našich poměrech? Iva Pekárková už dobře patnáct let sleduje černo-bílý cvrkot v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a teď na základě svých pozorování napsala román. Zobrazila v něm realitu takovou, jaká je. Vystupují tu naivní i méně naivní dívky okouzlené bohatstvím, drogami i sexem, protřelí překupníci z Afriky a spousta dalších obyčejných i neobyčejných lidí, jaké v Česku potkáte.

Za hrdinku románu Levhartice si spisovatelka Iva Pekárková, známá svými exotickými náměty, tentokrát vybrala průměrnou Češku něco přes čtyřicet, které se právě za dramatických okolností rozpadlo průměrné manželství. Milla však situaci řeší poněkud nezvykle: odjede do Anglie, kde se léčí z pocitu vlastní zbytečnosti v náručích mužů všemožných ras a národností. Proti všemu očekávání si ji jeden z milenců přivede do rodiny jako „mladší manželku“. Její nová rodina je z Afriky, ale jen tatínek se tam narodil. Millino nadšení pro neznámou kulturu nakazí i děti - malé černé Angličánky, kteří o Africe nevědí vůbec nic. Když i tuhle rodinu potká neštěstí, řeší je Milla zároveň s dětmi a spolumanželkou - tentokrát po africku. Kniha se způsobem v české literatuře unikátním dotýká fenoménu tak častého v dnešní moderní společnosti: čím dál tím víc lidí se nechá okouzlit cizími kulturami, zatímco pohrdá svou vlastní - ať už z dobrých, anebo špatných důvodů.

Reedice oblíbené sbírky povídek na téma, které nestárne.

Eine Weltenbummlerin, Prosaikerin im Körper einer Reporterin, die schwungvolle Geschichten aus einer multikulturellen Welt erzählt. Die Ereignisse in der Heimat betrachtet sie mit einem Blick von außen, die globalen Entwicklungen dafür aus unmittelbarer Nähe. Sie nimmt kein Blatt vor den Mund, verzichtet auf Sentimentalität, ihre Literatur ist direkt und unverblümt – in Wort, Stil und der gewählten Thematik. Sie ist intensiv, in einer sich permanent entwickelnden Bewegung, frei von Vorurteilen und Ideologien. Rein, außergewöhnlich, notwendig.