Ludmila Freiová

Ludmila Freiová (*15. března 1926, Praha – †12. října 2014, Praha) byla česká spisovatelka, překladatelka, autorka knih pro mládež a science fiction.

Vystudovala češtinu a filozofii na FF UK a působila jako středoškolská profesorka v Praze. Publikovala od roku 1935, sci-fi od roku 1975. Systematicky se literatuře věnovala od šedesátých let. Knižně vydala novelu Úterý (1960) — oceněnou první cenou ministerstva školství a Státního pedagogického nakladatelství 1959 — a novelu Příběh jednoho roku (1966) — oceněnou touž cenou za rok 1961 — a román Dopisy pro Jaszka (1972). Výhradně sci-fl se věnovala od roku 1977.

Ludmila Freiová se snaží ve svých prózách pro mládež klást důraz na výchovné působení textu. Tato skutečnost spolu s absencí přímo popisované akce způsobuje, že pro čtenáře, kteří mají v oblibě akčnější příběhy, nejsou její romány dostatečně atraktivní. Jiní čtenáři v tom však mohou vidět naopak klad. Její povídky se objevily v řadě antologií a časopisů: Neviditelní zloději a Zlatá brána vyšly v antologii Neviditelní zloději (1980), povídka SOS v antologii Železo přichází z hvězd (1983), povídky Jmenoval se Kulíšek a Dvojí přiznání profesora C.H. v antologii Hvězdy v trávě (1984), Mumie v antologii Stalo se zítra (1985), Školní případ v antologii Přistání na Řípu (1988) a Spiknutí proti času v antologii Let na měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993). Časopisecky vyšly tyto povídky: Symfonie (VTM, 1985, č. 6), Školní případ (VTM, 1986, č. 20), Konkrétní opatření (Zápisník, 1990, č. 1), Kar (Ikarie, 1993, č. 9), Variace na staré téma (Nemesis, 1995, č. 2), Kečuánská zubatá (ABC, 1995, č. 18), Test (jde o úryvek z rukopisu románu Kosmická linka Země-Kvara) (My a děti, 1995, č. 3).

Ludmila Freiová byla také znalkyní italské SF literatury a pro klubové fanziny i oficiální časopisy přeložila množství italských SF povídek.