Jiřina Doležalová Pořadí knih

Kniha o historii i současnosti Máchova kraje, kraje romantických básníků, opředeného mnoha pověstmi, kraje výstavných zámků, středověkých hradů, tajemných údolí se starodávnými mlýny, vysokých kopců, bílých skal porostlých borovými lesy i hlubokých roklí, kam jen zřídka pronikne sluneční paprsek, kraje s kouzelnými městy, městečky a roubenými vesnicemi kudy kráčely dějiny... Navštivte spolu s autory - známou spisovatelkou Jiřinou Doležalovou a vynikajícím znalcem Máchova kraje Karlem Uzlem hrady Kokořín, Housku, Bezděz, Michalovice, Zvířetice, Ralsko, Jestřebí, Helfenburk a Ronov, zámky Liběchov, Horní Vidim, Zahrádky, města Mšeno, Mladou Boleslav, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Úštěk, Holany, Dubou, Čertovy hlavy u Želíz, loupežnické jeskyně na Kokořínsku, vyslechněte prastaré pověsti o ukrytých pokladech, čertech a děsivých přízracích střežících dávná tajemství...

Téměř každý z nás se rád toulá po starých hradech a zámcích. Ale přiznejme si, je nám vždycky jasné, co je hrad, jak to, že se najednou změnil v zámek, a vůbec – jak to tenkrát bylo? Každý jistě ví, že jih Čech je vyšperkován tolika kouzelnými zámky, že je ani poutník nejsnaživější, nestihl všechny poznat „osobně“. Pravda, ty hodně známé si patrně prošel, ale ani tady nestačil vstřebat všechnu krásu, kterou skrývají. Ale kdyby se trochu odchýlil od obecně známých cest, najde kouzelná překvapení v podobě dalších zámků a zámečků. Jistě, někdy to bude překvapení velice smutné, když poutník narazí na zámek druhdy překrásný – a nyní se jen tak tak držící, aby nespadl. Že takové zámky nejsou? To byste se divili! Ale víte co? Pojďte se společně projít nádhernou jihočeskou krajinou a nacházet (a obdivovat) krásu tamních zámků. A nemusíte si ani brát pohorky – postačí pohodlné křeslo – a tato knížka.

Můžeme se domnívat, že jsme Šumavu prochodili podél i napříč a poznali tam úplně všechno, při příští návštěvě opět narazíme na neznámá, nám dosud utajená místa, stejně krásná jako ta, která jsme už shlédli. Proto se i teď na Šumavu vracíme. Projdeme si kraj kolem Domažlic, zastavíme se v Kašperských Horách a nezapomeneme na Stachy. Potěšíme se pohlednicí z Horšovského Týna či Velhartic, navštívíme Volary, Volyni a necháme se unést nádherou slavného vyšebrodského kláštera. Neopomineme ani docela malé obce jako je Strašín a Strážov, přestože je turistické bedekry nijak zvlášť nepropagují. No a nakonec, vyhládlí putováním, usedneme k šumavskému stolu a ochutnáme pokrmy, které nám ani ve stylově laděném šumavském pohostinství nenabídnou. Možná, až obrátíme poslední stránku knížky, zachce se nám naplánovat si na příští dovolenou cestu do nádherné krajiny lesů, slatí, tajemných kopců a mystických jezer. Jistě tam objevíme další a další poklady z bezedné pokladnice kouzelného šumavského kraje...

Jižní Čechy jsou jako čirý pramen, z něhož můžete neustále čerpat vodu, aniž jste se dobrali dna. Knížky o jihočeských tajemných stezkách tentokrát přidaly obrázky z putování po hradech. Ale pozor, ne po těch zachovalých, opravovaných a komerčně využívaných, kde nesmíte udělat ani krok za hedvábnou šňůru, protože by se vykládající průvodce rozhořčil. Kniha Po zaniklých hradech jižních Čech vás zavede do míst s dávnou historií, ověnčenou tajemnými pověstmi. Do míst, kam se možná budete trmácet přes kamení, do míst napolo zarostlých starým lesem, do míst vypovídajících o staré slávě jihočeských panství a jejich, dnes už dávno opuštěných, hradů. Zajisté, staré zaniklé hrady povětšině postrádají publicitu těch, které se dosud skvějí v plné kráse. Je to škoda. Nesmírná škoda, věřte! Protože ony si zaslouží stejnou - ne-li větší pozornost než ty, kam směřuje většina výletních cílů. A snad právě proto, aby se i tyto překrásné romantické ruiny dostaly do širšího povědomí, vznikla tato knížka. Na závěr tohoto povídání lze citovat jistého návštěvníka ze Spojených států: "Kdybyste si u vás uvědomili, jaké obrovské historické bohatství tu máte, tak byste s nikým samou pýchou ani nemluvili!"

Projít jihočeský kraj od těch nejmenších vesniček po nádherná města, pokochat se každým koutkem neopakovatelné přírody a smočit nohy do vody, kterou tu potkáme na každém kroku, to by bez přehánění zabralo pořádný kousek života. V prvním „jihočeském toulání“ jsme pochopitelně všechno nestihli. A tak se na dalším pochodu vydáme zase o kousek dál a nasměrujeme si to do kraje Mezi Lužnicí a Otavou. Začneme v Písku a projdeme si i jeho okolí. Samozřejmě nevynecháme Tábor a nezhrdneme ani menšími místy v jeho okolí. Navštívíme Soběslav, Bechyni a i místa docela malá jako jsou Albrechtice, Lomnice nad Lužnicí, Volyně a také Hoštice. Vynechat Třeboň, to by byla téměř svatokrádež, protože je nejen krásná, ale i tajemná.

Šumava. Kraj zadumaný, drsný, neuvěřitelně půvabný. Kraj jenž učaroval řadě poetů i prozaiků, kraj, který nadchl spoustu umělců výtvarných. Nemusíme být spisovateli, malíři či uměleckými fotografy, abychom při vyslovení jména Šumava chápavě přikývli. Někdo zná lyžařské sjezdovky, jiný navštívil všechny šumavské vrcholy, další kdysi viděl dřevěné šumavské domy ve Volarech či ve Vimperku... Ano, všichni mají pravdu – anebo přesněji – kousek pravdy. Tohle všechno na Šumavě najdete. Jenže ono je toho daleko víc! Šumava – to je kraj, o němž by se dalo vyprávět možná déle, než jak činila pověstná Šeherezáda. A pořád by bylo možno nalézat nové blyštivé kaménky dosud nepoznaného. Ani tato knížka zdaleka nevyčerpá všechnu tu krásu do níž je neokázale a přesto tak jímavě oděna Šumava. Čtenář se pravda podívá, nejen do některých zajímavých míst, zajde k jezerům, ale dostane se i tam, kam ho neláká bombastická reklama. Může se i trochu bát, třeba až si přečte o železnorudských umrlčích prknech. Může se (zase na jiné stránce) osvěžit vůní klatovských karafiátů. Ale může se třeba vrátit o léta nazpět, a pak se v podsušické chaloupce, kde právě vyrábějí podomácku zápalky, málem udusí sirným smradem. Ale dost! Proč vést našeho čtenáře za ručičku? Však on si, až se prokouše na samý konec šumavským jídlem, vybere sám, kde se při putování kouzelnou Šumavou zastavit.

Místopis a svérázný průvodce po střední části jižních Čech s vyprávěním o dějinách kraje i s uvedením řady místních legend a pověstí. Autorka popisuje (v tomto prvním díle, jak je patrno z doslovu) zejména kraj, ke kterému patří Jindřichohradecko, Českobudějovicko, Prachaticko a Vimpersko spolu s částí východní Šumavy. Stručné i podrobnější dějiny jednotlivých míst spojuje i s řadou místních pověstí, legend a vyprávění, ale na druhé straně si všímá i života lidí, jejich práce, hospodářství a řemesel. Doplněno jak černobílými fotografiemi, tak i reprodukcemi známých kreseb (K. Liebscher), případně i plánky.

Kniha Jiřiny Doležalové Děti pětilisté růže nabízí procházku staletou historií jihočeského rodu Rožmberků. Je neobyčejně zajímavým a čtivým průvodcem jihočeskými městy a hrady, seznámí nás s výraznými postavami doby, kdy rod pětilisté růže hrál (nejen) v jižních Čechách významnou roli. Nahlédneme do života šlechty a poučíme se o rozvoji řemesel ve městech v rožmberské době. Nakonec ochutnáme, byť jen na papíře, i středověká jídla.

Kapitoly o tom, jak to dopadne, když se rybaření stane vášní. Rudolf Hrušínský mladší vypráví... tentokrát o svém vztahu k vodě a rybaření. O tom, jak se člověk stane rybářem, o cestování za rybami k rovníku, do Malajsie a Číny, o kouzlu českých vod a chuti rybích jídel, tedy o všem, co k rybkám - a nejen zlatým - patří. Ke své profesi herce se Hrušínský za přispění spoluautorky vyjadřuje jen jakoby pod čarou, ve druhém plánu, hlavním tématem mu zůstává rybaření, jemuž propadl jako dítě.

Kuchařka od herečky Uršuly klukové sepsala Jiřina Doležalová