Josef Laufer Knihy

Druhá kniha povídek od oblíbeného zpěváka a herce Josefa Laufera. Text skvěle doplňují ilustrace Víta Haderky. V jedenácti mnohdy ostře vypointovaných povídkách autor vtipně glosuje současnost. Jeho ironický pohled na společnost, partnerské vztahy a různé absurdity všedního dne zajisté pobaví nejednoho čtenáře. Přestože jsem dbal rady svého otce, který mi říkával: „A pamatuj si, že první dojem dvakrát neuděláš,“ osmělil jsem se napsat dalších jedenáct povídek. Čas neúprosně kvapí a v naší rodině si rádi připomínáme staré čínské přísloví, že kámen, který letí, neobrůstá mechem. Nemyslím si, že jsem se spisovatelsky výrazně posunul. Jenom jsem malinko přitvrdil. Stejně jako v povídkách předešlých jsou to příběhy, které se slučují se životem kolem nás, a opět připomínám, že trocha fantazie neuškodí. Věřím, že čtenář, který si oblíbil tu atraktivnější část minulého díla – ilustrace Víta Haderky, nebude ochuzen a znovu se pokochá jeho perokresbami.

Jednou jsem jednu z mých minulých knížek zahlédl na opuštěné lavičce v parku. Nikdo se k ní neměl a navíc hustě pršelo. Stál jsem pod deštníkem a pozoroval zkázu mé snahy o čtenářovu přízeň. Písmena se rozmáčela a knížka se poroučela, jako kdyby to byl můj vlastní osud. Pak mi došlo, že se říká: „ Do třetice všeho dobrého.“ Ovšem také někdy: „Třikrát a dost!“ V každém případě, je tu můj třetí pokus zaujmout čtenáře dalšími jedenácti příběhy. A kdyby měly opět skončit někde pohozené v dešti, tak si alespoň předem vystřihněte obrázky od Víta Haderky, protože ty o všech těch příbězích vypovídají daleko lépe, než všechny moje písmenka.

Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem, u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná a ne vždycky člověku vyjeví pravdu prožitou, ale spíše pravdu časem k obrazu svému okrášlenou. Asi by to v mém podání byla nuda, protože by se, vzhledem k mému věku, jednalo o několika set stránkovou ságu. A tak mě napadlo, že bych se mohl pokusit o mnohem kratší a tudíž obtížnější útvar, jakým je povídka. „Roura od kamen” je povídka vzniklá z anekdoty, která je o neodvratitelnosti osudu. A stejně tak i ostatní příběhy asi nebudou ctěnému čtenáři tak vzdálené od života kolem nás. A trochu fantazie taky neuškodí…

Není posláním této knihy, aby byla dokonalým zrcadlem vzniku a dějin našeho hokeje, dnes tak významné složky v životě národa, nicméně ukládá autorovi, aby zachovával jistý řád a soustavu.A to ze dvou důvodů. Jsou v ní věrně podány autorovy osobité dojmy a zkušenosti, které získal vestyku s hokejem, a líčeny drobné, ale příznačné události z dětství, jinošství, mužné zralosti až po dnešní "přezrálost" autorovu a do jisté míry přezrálost i našeho hokeje, a proto nutno postupovat zdola, od kořenů. Tyto dojmy a události se pak přimykají k historickému pni našeho hokeje jako liány a dokreslují i objasňují mnohé, co strohý kronikář nemůže postihnout. Musíme tedy začít od začátku, kdy se autor octl poprvé hokeji tváří v tvář a stal se od tohoto okamžiku až nadosmrti jeho vyznavačem. Další stránky jsou vyznáním autora k jeho největší zálibě - hokeji.

Bylo mu dopřáno být svědkem začátků naší kopané i hokeje.Jeho vzpomínkychtějí doplnit a dokreslit to,co historici nemohou postihnout,totiž atmosféru prvních zápasů i všeho kolem tehdejšího sportu.