Václav Blažek Pořadí knih

Kniha „Raní Indoevropané v Centrální Asii a Číně“ provádí čtenáře cestou napříč časem podél Hedvábné stezky minulosti. Mnoho vědců se pokoušelo najít stopy jazykových kontaktů mezi populacemi tohoto rozsáhlého regionu, ale Blažek a Schwarz jsou prvními, kteří představili velkou syntézu důkazů o vzájemné interferenci jazykových komunit minulosti. Poté, kdy shromáždili a kriticky vyhodnotili výsledky jiných specialistů, které významnou měrou rozšířili o výsledky vlastního bádání, předkládají závěry, jež se stávají cenným zdrojem informací trvalé hodnoty. Ve své výjimečné publikaci se Václav Blažek a Michal Schwarz pokusili rekonstruovat lingvistickými metodami maximum možného o historii a prehistorii komunit obývajících vnitrozemí Euroasie severně od Himálají. Své vývody autoři ilustrují fylogenetickými modely zobrazujícími vývoj indoevropských jazyků na bázi komparativní a lexikostatistické metody. Monografie bude nepochybně sloužit po mnoho budoucích let jako východisko dalšího bádání nejen na poli středoasijské filologie.

Kniha představuje přehledně uspořádanou syntézu mytologických jmen a předkřesťanských institucí baltských národů, jak je zachytili kronikáři, duchovní a lexikografové zejména v 16.–18. století a doplnili sběratelé litevských a lotyšských národních písní a pověstí z 18.–20. století. Abecedně řazená hesla přinášejí informace jak o primárních pramenech, tak o původu vlastních jmen i termínů mytologického obsahu. Ač se nedochovaly žádné texty z doby před přijetím křesťanství, zdokumentované fragmenty baltské mytologie ukazují na její mimořádné bohatství i silný vliv na jejich severní a severovýchodní sousedy hovořící ugrofinskými jazyky. Současně mnohá mytologická jména mají přímé či nepřímé paralely v jiných indoevropských tradicích, a tím prozrazují, že jde o společné indoevropské dědictví. Součástí knihy jsou i přílohy, které obsahují mj. chronologický přehled primárních pramenů a nejvýznamnější soupisy pruských božstev.

Publikace Arumunština chce čtenáře seznámit s u nás málo známým arumunským etnikem. Úvodní kapitola se věnuje historickému pozadí, následuje náhled do arumunské literatury, gramatika arumunštiny, glottochronologické srovnání balkanorománských jazyků a stručný arumunsko-český a česko-arumunský slovník. Tato kniha NENÍ UČEBNICE. Jedná se o akademickou publikaci, která vychází s podporou grantu GAUK. Monografie určená především romanistům, balkanistům, zájemcům o Balkán a jeho etnickou rozmanitost. Obsahuje jak informace pro filology, tak pro ty, kdo se chtějí arumunsky naučit.

Knihu Staré germánské jazyky tvoří dvě části a příloha. První shrnuje nejstarší historické, lingvistické, epigrafické i archeologické stopy germánsky hovořících etnik. Druhá část přibližuje vývoj všech germánských jazyků, od kmenové minulosti až po moderní dialekty. Následuje etymologická analýza příslušných etnonym. Epigrafickou fázi starých germánských jazyků zprostředkují ukázky raných runových nápisů s interpretací. Pokud vznikly i literární texty, nejméně jeden je uveden i s překladem. Následuje stručný přehled literární tvorby. Příloha obsahuje grafy modelující pozici germánské větve i její vnitřní členění, nástin germánské srovnávací fonetiky a morfologie, několik delších latinských textů k historii germánských kmenů s překlady a přehledné tabulky s variantami runového písma a písma gótského.

Monografie o národech starověké Itálie, jejich jazycích a písmu je určena klasickým filologům, romanistům, indoevropeistům, historikům a archeologům, zejména studentům. Shrnuje aktuální stav historického, lingvistického a epigrafického výzkumu antické Itálie v prvním tisíciletí př. Kr. Seznamuje čtenáře s původem alfabetického písma ve Středomoří a jeho cestou na Apeninský poloostrov prostřednictvím Řeků a Etrusků, a dále k dalším národům v severní a centrální Itálii a nezávisle k Mesapům v jižní Itálii. Na příkladech archaických nápisů představuje rané obyvatele Říma a okolí, jako jsou Venety, Falisky, Umbry a další, včetně keltských Lepontů a předalpských Gálů. Bohatá obrazová příloha seznamuje s klíčovými nápisnými památkami těchto národů, ale zahrnuje i populace neindoevropské, jako Punové a Etruskové. Publikace se věnuje také komunitám s minimální epigrafickou tradicí, například Ligurům a Ausonům, a nabízí analýzu zpráv antických autorů. Kniha uzavírá nástin srovnávací gramatiky italických jazyků a argumenty o zařazení mesapštiny mezi helénské jazyky. Bibliografie za každou kapitolou poskytuje přehled o vývoji a současném stavu bádání.