Klaus L. Berghahn Knihy

With a few exceptions the essays in this volume are versions of papers presented at a conference on «Responsibility and Commitment: The Ethics of Cultural Mediation,» which occurred at the University of Wisconsin-Madison in March of 1995. Held in honor of Jost Hermand, whose sixty-fifth birthday we were celebrating, the conference brought together Jost's friends and students to discuss issues central to his intellectual concerns. The title and themes of the conference were selected to characterize and to highlight Jost's contributions to intellectual life here and abroad. In dieser Festschrift für Jost Hermand versuchen Kollegen und Schüler, sein umfangreiches und vielfältiges Gesamtwerk auf eine amerikanisch-deutsche Formel zu bringen, die seiner Rolle als Kulturvermittler entspricht. Jost Hermands Arbeiten zeichnen sich nicht nur durch ein universelles Wissen aus, sondern vor allem durch ein Engagement, das kulturelle Erbe durch eingreifendes Schreiben zu vermitteln. Sein wissenschaftliches Ethos zielt sowohl auf eine sachgerechte Aneignung der kulturellen Vergangenheit als auch auf deren gegenwärtige Bedeutung. Als moderner Intellektueller sieht er seine Verantwortung als Lehrer gerade darin, Kultur kritisch zu vermitteln und sein Publikum an die gesellschaftliche Relevanz von Kultur zu erinnern.

Listy o estetické výchově, psané v roce 1793 a publikované o dva roky později, představují jedno z nejvlivnějších Schillerových filozofických děl, které zároveň vyniká literární hodnotou. Schiller rozlišuje mezi přírodním a morálním státem, přičemž se zaměřuje na evoluční přechod od prvního k druhému. Klíčovým prvkem je zprostředkování mezi přírodou a rozumem, což má vést k vytvoření nového charakteru, který spojuje obě sféry. Schiller se odklání od Kantova idealismu a zdůrazňuje, že skutečný pokrok k ideálu dokonalosti vyžaduje smyslové zkušenosti. Návrh, že stát by měl reflektovat ideální lidství, může vést k nebezpečným ideologiím, včetně osvícené totality. Schiller kritizuje soudobý stát a vidí jeho reformu jako nutnou pro nápravu lidstva, avšak skepticky odhaduje, že změny se mohou projevit až za sto let. V jeho vizi se lidství v Evropě stává terčem pohrdání, zatímco jinde je ctěno. Odpovědí na tuto krizi je výchova k citovému bohatství, což podtrhuje roli umělce jako očistitele společnosti. Schiller dále rozvíjí svou filozofii, definujíc dva pudy, jejichž rovnováha je klíčová pro kulturu. Hra, jakožto podstata kultury, je prostředkem k dosažení krásy a plného lidství. Krása a hra jsou neoddělitelné a umožňují člověku prožívat svobodu a překonávat nátlak. Estetický stát, jako třetí radostná říše, osvobozuje člověka od všech vztahů, čímž se stává prostorem svobodné hry.

Können wir die Kultur überwinden, um wieder in den ursprünglichen Zustand natürlicher Ganzheitlichkeit zu gelangen? In seiner 1795 entstandenen dichtungstheoretischen Abhandlung untersucht Schiller diese Frage an zwei Dichtertypen: dem naiven und dem sentimentalischen Dichter. Während der eine die Natur, Ursprung und Ziel aller Poesie, noch nachahmend abbilden kann, bleibt dem modernen Dichter nur, sie in ihrer Fremdheit reflektierend zu idealisieren. Der Text folgt der Schiller Nationalausgabe, ein umfangreicher Anhang mit Anmerkungen, einer Darstellung der Entstehungsgeschichte, einem ausführlichen Kommentar zu den Hauptaspekten der Abhandlung und Literaturhinweisen liefert alle relevanten Informationen zum Verständnis.