Bedřich Svatoš
Bedřich Svatoš se narodil 7. července 1908 v Bělči Křivoklátské u Prahy. O otce přišel velice brzy, padl 10 - 14 dní před skončením 1. světové války na východní frontě. Vyrůstal jen se svou matkou rozenou Vosykovou. B. Svatoš vystudoval reálné gymnázium v Praze na Vinohradech a ve studiu pokračoval na vysoké škole. Po dokončení Filosofické fakulty Univerzity Karlovy šel ve šlépějích svého otce a stal se středoškolským profesorem. Vyučoval na školách v Klatovech, Poděbradech, Příbrami. Po dobu nacistické okupace působil v letech 1939 až 1945 na gymnáziu v Benešově jako učitel češtiny, němčiny a francouzštiny. Po válce do svého odchodu do ciziny žil se svou rodinou v Milíně. Jeho další kariéra pokračovala v zahraničí. Od roku 1946 vyučoval český jazyk na univerzitách v Lille ve Francii a v Bruselu, zároveň byl i profesorem německého jazyka na Vysoké obchodní škole v Lille. Náš stát žádá o prodloužení možnosti zahraničního pobytu, ale změněná situace po politickém převratu v Československu roku 1948 ho nutí změnit plány a krátce po Únoru 48 rodina autem překračuje ještě prostupné státní hranice a Bedřich Svatoš zůstává s rodinou natrvalo ve Francii. Pod jménem Frédéric Svatos se i nadále věnuje profesorské práci, za kterou obdržel několik akademických vyznamenání a belgický Řád krále Alberta I. V průběhu svého dalšího života navštěvuje dcery v Jižním Tyrolsku, které mu přirostlo srdci. Dokonce ve své osobní korespondenci napsal: „Pán Bůh stvořil svět v šesti dnech a dne sedmého odpočíval; a toho dne svátečního stvořil Jižní Tyrolsko“. Od roku 1973 žil Bedřich Svatoš v důchodu se svou rodinou ve francouzském městě Marcq-en-Baroeul, kde i 5. dubna 1990 náhle zemřel, aniž by se stihl vrátit do své rodné země. Jde o křesťansky orientovaného autora, který započal svou dráhu spisovatele v roce 1936 a své poslední dílo vydal v roce 1982. Během těchto čtyřiceti šesti plodných let napsal šestnáct literárních děl. Některé z nich byly povídkové soubory, další rozsáhlé romány nejčastěji s venkovskou tématikou. Je to dobrý vypravěč vesnických příběhů, který nepoužívá ruralistickou programovost a pracuje popisným realismem, s níž ukazuje sílu venkovského charakteru. Považoval se za žáka A. C. Nora a zajímavostí je, že on ani jeho rodina nikdy nehospodařili a venkovské motivy tak líčil pouze zprostředkovaně, nikoliv jako jiní ruralisté na základě přímé zkušenosti.