Vlasta Lavalová

Vlasta Lavalová, rozená Čepková, se narodila 9. prosince 1924 v Plzni jako nejmladší ze čtyř dětí Vlastislava a Fridy Čepkových. Její otec, vystudovaný inženýr, byl stavebním radou a matka, činná v Sokole, pocházela z významné podnikatelské rodiny Macenauerových. Výrazně vlastenecká atmosféra v rodině ovlivnila i Vlastin světonázor. Rodina se před válkou stýkala s celou řadou významných osobností. Vlastina starší sestra Emma Čepková je dodnes považována za jednu z nejlepších československých tenistek. Jejím manželem byl Eduard Outrata, během války člen exilové Benešovy vlády, v 50. letech vězeň komunistického režimu. Macenauerovi vlastnili velkostatek a zámky v Úlicích a Pňovanech, vesnicích ležících západně od Plzně. Na obou zámcích prožila Vlasta dětství a dospívání a také období, kdy byla nuceně nasazená na práci pro Velkoněmeckou říši. Úlice i Pňovany se staly součástí tzv. Sudet, majetek byl rodině zabaven a byli nuceni se vystěhovat. Pouze na zámku v Úlicích zůstal Vlastin strýc Pavel Macenauer, a to jako Němci tolerovaný dočasný správce. Vlasta nemohla kvůli situaci v nacisty obsazeném Československu dostudovat gymnázium a v rámci totálního nasazení měla odjet do Německa. V téže době vážně onemocněla a matce a strýci se podařilo vyjednat, aby byla přidělena na práci do zámecké zahrady v Úlicích. Během let 1938–1945 si začala psát deníky, ve kterých pohledem dospívající a citlivé dívky popsala postupnou proměnu vztahů mezi Čechy a Němci i události v pohraničí během války. Deníky byly knižně vydány pod souhrnným názvem Dnes nehlásili žádné popravy. V roce 1942 se v Úlicích seznámila s francouzským válečným zajatcem Luisem Lavalem. Křehký vztah, komplikovaný zpočátku vnějšími okolnostmi, přerostl nakonec v celoživotní partnerství. Po válce se Luis a Vlasta vzali a odjeli do Francie, odkud se po dvou letech znovu vrátili do Československa. Ve Francii, plni nadějí v lepší budoucnost, vstoupili do komunistické strany a oba podlehli iluzi spravedlivějšího uspořádání světa pod komunistickým vedením. Vlasta se zapojila do „budování socialismu“ a dobrovolně začala manuálně pracovat ve stavebnictví. Tehdy také považovala za spravedlivé, že majetek rodiny Macenauerových byl kompletně znárodněn. O iluze přicházela postupně, většina členů její rozvětvené rodiny byla po nástupu komunistů diskriminována a zámky Pňovany i Úlice postupně propadaly zkáze. Vlasta s Luisem natrvalo zůstali v Československu, přestože se pro ně největším zklamáním stala okupace v srpnu 1968. Vlasta se po pěti letech ve stavebnictví vrátila k práci s květinami a Luis až do penze pracoval v Armabetonu. Společně vychovali dva syny.

Vlasta Lavalová zemřela 22. října roku 2021.