Kniha veršů mladého sovětského básníka, jenž svým vstupem do literatury r. 1960 vyvolal obecnou pozornost přímo revolučností svých básní. Sám soudí, že „verše mají podobnou vlastnost jako zvětšovací sklo, zesilují pocity posluchačů“ a že „opravdová poezie je vždycky revolucí“.
Sbírka básní Stín zvuku zachycuje většinu stěžejních básní. Česká verze básnické knihy sovětského básníka (nar. 1933) zachycuje ve výběru většinu stěžejních básní a úryvků z poém „neustále životem zraňovaného a neustále životem okouzlovaného“ architekta poezie. Přináší milostnou lyriku, poezii přírodní a civilizační, verše věnované uměleckým přátelům a inspirované prací sovětských lékařů v zajateckých táborech za druhé světové války, vizuální opisy poezie (Šíp ve zdi, Sněžná lítost, Doktor Jesenius, Vizopy). Knihu doplňuje výbor z předcházející autorovy tvorby od r. 1959 do r. 1965 (Ozvěna) a provází ji několik úvah o díle A. Vozněsenského z pera V. Katajeva.