Alena Vávrová Knihy

Stát se rodičem není jen tak. Je to jako vydat se do neznáma na dlouhou cestu, která zdaleka není jen vyhlídková, ale vede přes náročné vyčerpávající úseky, zákruty a odbočky, kde se lze snadno ztratit. Přičemž mapa našich rodičů, které bychom se mohli případně držet, je buď omšelá a nečitelná, nebo nám ani zdaleka nevyhovuje. Tato kniha je rodičovským průvodcem, který neukazuje jediný možný směr, kudy a jak se vydat, ale předkládá záchytné body, které vám pomohou najít tu správnou cestu pro vaše rodičovství, přitom dává prostor jedinečnosti každého. Zaměřuje se na základních šest principů rozvoje u dětí a rodičů a vztahu mezi nimi z pohledu vývojové a vztahové psychologie a neurobiologie, které jsou základními stavebními kameny funkčních vztahů a komunikace po celý život. Kniha nabízí jak obecný náhled na tyto principy, tak širší kontext jejich uplatnění, řešení konkrétních situací a příklady z praxe.

Patnáctá sbírka poezie Alenky Vávrové, františkolázeňské patriotky s ilustracemi Jiřího Slívy, obsahuje křehkou, ale zároveň vtipnou poezii.

Knížka obsahuje dvě sbírky poezie s názvy Šíp u cesty a Cesta na Golgotu. Její titul nenajdeme v žádném z názvů sbírek ani samotných básní v nich obsažených, ale ten s vlídnou ironií nabízí klíč k tvorbě Aleny Vávrové, jak ji sama představuje vlastními slovy: „Moje básničky jsou všechno možné, jenom ne lhostejné… nemlčím.“

Útlá sbírka svérázné a již zavedené autorky, žijící v krásném lázeňském městě Františkovy Lázně, které je jí trvalou inspirací. Také název této sbírky byl inspirován františkolázeňskou kavárnou stejného jména – Café Illusion, kde autorka ráda tráví volné chvíle i chvíle se svými přáteli. Nejedná se však o verše idylické, jak bychom třeba očekávali, ale naopak – spíše o verše syrové, drsné i upřímné, i verše poznamenané splínem dnešních generací.

Sbírka intimní a přírodní lyriky západočeské autorky vychází ke 200. výročí založení Františkových Lázní a je poetickou oslavou jejího rodného města a jeho půvabného okolí.

Vávrové ohnivá Tu "panenku" jsem otevírala obezřetně. Básníků, natož básnířek, je tolik. Více než čtenářů jejich básní... vždyť verše nečtou mnohdy ani básníci (vnímající se navzájem jako konkurence) svět je zlý, že? Ohnivá panenka vás přesvědčí, že to není (vždycky) pravda. Autorka zvolila název své básnické sbírky dobře. Chce to talent a kuráž, být Alenkou Vávrovou. Ponořte se do jejího světa, je prostýale jen zdánlivě. Autorka příjemně pracuje s vnitřním rýmem budícím asociace letního rána, je citlivý i rafinovaný, směje se sám sobě, nefňuká a pokud bolí, tak s grácií, vzlyk dozní s ozvěnou, je to tak normální... A to je ta nejvyšší možná meta. Normální svět. Prosvícený slovem. Čtěte, Ohnivá panenka vám dá sílu. Olga Walló Kniha poezie františkolázeňské básnířky přináší verše, které ve zdánlivě všedních a prostých motivech zobrazují radosti i strasti světa, v němž je dnešnímu člověku dáno žít a existovat.

Netradiční básnický projekt je komponován jako průřez poezií – od té pro nejmenší, až po dospělost. Bohatě ilustrováno.

Sbírka přední české básnířky, která žije, pracuje a tvoří ve Františkových Lázních. Alena Vávrová získala mj. Cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala.