Pavel Juřík Pořadí knih

Korunovační klenoty patří mezi nejdůležitější symboly státu, dodnes je uctíváme a obdivujeme. Jejich historie sahá až do pravěku a starověku, kdy se z jednoduchých symbolů moci kmenových vůdců postupně proměnily v promyšlenou řadu „regálií“, s přesně stanoveným významem. Královskou nebo císařskou korunu doplnilo nejprve ve starém Egyptě a Římě žezlo a ve středověku říšské jablko, státní meč, korunovační kříž nebo roucho. Tato kniha přináší přehled historie více než tří desítek korunovačních klenotů a jejich zemí a seznamuje s osudy panovníků, kteří se na nich nejvíce podíleli. Přináší také informace o jejich uměleckém ztvárnění nebo o průběhu korunovací a o hlavních panovnických rezidencích.

Peníze jsou jedním z největších vynálezů lidstva, bez nich bychom nebyli na tak vysokém stupni hospodářského nebo kulturního rozvoje. Lidstvo je používá už tři tisíciletí. Tato kniha seznamuje s historií a rolí peněz na příkladu starověkých civilizací, Království českého, Nizozemí, Francie, Velké Británie, Německa, Ruska a Spojených států a ukazuje, jak se měnily formy peněz a jak ovlivňovaly národní i světové dějiny.

Ačkoliv rodinné vazby jsou u šlechtických rodů spletité, u rodů Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouily došlo k něčemu výjimečnému – oba rody se staly příbuznými předních evropských královských rodů, na prvním místě habsburského a na druhém britského. V prvním případě to bylo příbuzenství nelegitimní, ve druhém legitimní. A protože se rody Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouilly v roce 1857 navzájem propojily a Mensdorffové o dvanáct let později zdědili knížecí titul i jméno Dietrichsteinů, sluší se oba rody představit společně. Dodejme, že se nejedná o tzv. pobělohorské rody, protože první k nám přišel už v 16. století a druhý až na počátku 19. století.

Valdštejnové dali českým zemím dlouhou řadu významných politiků, vojevůdců, diplomatů, církevních hodnostářů nebo mecenášů. České dějiny tak jsou i dějinami tohoto rodu. Beze sporu nejvýznamnější osobností rodu je Albrecht z Valdštejna (1583–1634) vévoda frýdlantský a mimořádně úspěšný vojevůdce třicetileté války, který se stal osobností celoevropského významu. Jeho pád a vražda v Chebu roku 1634 neovlivnila jeho příbuzné a Valdštejnové byli i nadále důležitými členy zemské nebo císařské vlády. Z řady významných osobností Valdštejnů připomeňme nejvyššího purkrabího Adama mladšího z Valdštejna (1570-1638), pražského arcibiskupa Jana Bedřicha (1642–1694), hraběte Karla Ferdinanda (1634–1702) císařského dvořana a diplomata nebo litoměřického biskupa Emanuela Arnošta (1716-1789). Plzeňskou strojírnu hraběte Kristiána Vincence z Valdštejna v roce 1869 koupil Ing. Emil Škoda a vybudoval z ní jeden z nejvýznamnějších průmyslových koncernů v Evropě.

Liechtensteinové – jeden z nejstarších moravských a českých panských a knížecích rodů. Jejich počátky nacházíme v 11. století v Bavorsku. Na Moravu přišli skrze budoucího krále Přemysla Otakara a stali se jedním z nejbohatších moravských rodů. Zanechali po sobě mnoho památek: Lednicko-valtický areál, zámky v Mikulově, Valticích, Velkých Losinách či v Praze. Liechtensteinské knížectví se stalo jednou z nejbohatších zemí světa. Za druhé světové války pomáhalo lidem pronásledovaným nacismem, přesto byl majetek jeho občanů v Československu v roce 1945 zkonfiskován. Diplomatické styky České republiky s Liechtensteiny byly obnoveny až roku 2009.

Publikace přibližuje čtivou formou dějiny bankovnictví u nás, včetně mnoha detailních údajů i nejrůznějších zajímavostí. Vypráví např. o založení první banky na našem území, o vzniku první zastavárny v Praze, tzv. Schwarzenberské banky, prvních spořitelen a akciových či zemských bank a o rozvoji peněžnictví v habsburské monarchii, Československu, ale i v ČR a na Slovensku, a to až do současnosti. Vedle historie bankovnictví přináší informace o tom, jak se vyvíjely hlavní bankovní služby a technologie (mj. trezory, platební karty). Kniha vychází ve svém druhém, přepracovaném a doplněném vydání k 30. výročí vzniku bankovnictví České republiky a Slovenska. Text na křídovém papíře provází přes 200 vesměs barevných fotografií, z části unikátních (bankéři, interiéry a exteriéry bank u nás i v Rakousku). Přivítají ji zájemci o historii, bankovnictví, ale i architekturu.

Historie člověka byla odnepaměti spojena s bojem o přežití, moc, vliv, „životní prostor“ nebo suroviny. Mnohé války potvrzují staré pravidlo, že pera diplomatů nemají váhu ani listu papíru, který podepsala, pokud plnění dohod smluvní strany nemohou opřít o zbraně funkčních armád. Armáda je jednou z opor moderního státu, pomáhá nejen při obraně proti agresorovi, ale také při živelních pohromách či pandemiích. Tato kniha přináší souhrnný přehled vývoje vojenství a současného stavu a výzbroje armád. Stručně také informuje o právech a povinnostech bojujících stran a civilního obyvatelstva. Podobný titul chyběl na trhu už řadu desetiletí.(oficiální anotace)

Rod hrabat z Harrachu se zapsal do českých a moravských dějin a krajiny více, než se obecně ví. Jeho historie sahá do roku 1272, kdy jsou bratři z jihočeské vsi „Horachy“ uvedeni jako svědci darovací listiny Rožmberků ve prospěch vyšebrodského kláštera. Český rod se poté rozvětvil i do rakouských zemí a jeho jméno se změnilo na „z Harrachu“. Harrachové byli úspěšnými podnikateli a promyšleně budovali textilní manufaktury. Perlou jejich podnikání byly proslulé sklárny v Harrachově. Hrabě Jan Nepomuk patřil mezi velké české vlastence a mecenáše. Zasloužil se o rozvoj turistiky a ochranu přírody v Krkonoších a o zavedení lyží v českých zemích.(oficiální anotace)

Unikátní obrazová publikace Chotkové – ve službách státu nás seznámí s tímto významným staročeským šlechtickým rodem, který se díky Václavu Antonínovi Chotkovi (1674–1754) dostal mezi politicky nejvýznamnější rody říše. Jeho synové se stali předními spolutvůrci reforem Marie Terezie. Karel Chotek (1783–1868) byl nejvyšším purkrabím pražským a nechal zde vybudoval první nábřeží a druhý most přes Vltavu. Podporoval budování železnic, cest, škol a nemocnic. V roce 1945 byl majetek Chotků zkonfiskován a členové rodiny byli odsunuti. Historie Chotků se uzavřela v roce 1970 úmrtím posledního člena rodu.