Adalbert Eberhard Seipolt Pořadí knih (chronologicky)

„Gibt es Erinnerungsbücher begeisterter Hitlerjungen? Es mag sein, aber ich kenne keines. Und von mir kann man auch kein solches erwarten. Aus Gründen, die ich gleich darlegen werde, zählte ich zu jener Minderheit deutscher Kinder, die im braunen Meer des Nationalsozialismus wie auf einer Insel lebten; heute würde man sagen: auf einer schwarzen Insel, weil es eine katholische war. In meinem Fall war es aber die schönste, hellste und gesegnetste Insel, die ich mir vorstellen kann und die es so heute kaum noch gibt.“ Mit diesen Worten beginnt Adalbert Seipolt seine Kindheits- und Jugenderinnerungen, in denen er seine Erlebnisse währen der Zeit des Nationalsozialismus in Breslau und Umgebung sowie, während und nach der Flucht, in Sachsen schildert – ungeschminkt, mit viel Humor und überraschenden Einsichten.

Píše se rok 97. Apoštol Jan diktuje v Efezu jednomu ze svých žáků evangelium. Vzpomíná na dobu a okolnosti, za nihž ho tehdy Ježíš ulovil. Do jeho sítě se jich nejprve chytilo dvanáct. Dvanáct obyčejných chlapů. Určitě ne ideálních. Jak toto nevšední setkání mohli (anebo také vůbec nemuseli) prožívat a co všechno se tím pro ně změnilo, zcela nekonvenčně, nicméně však pravděpodobně představuje německý benediktin P. Seipolt.

Osvěžující humoristická knížka vypráví o cestě německých poutníků do Říma. Osvěžující humoristická knížka vypráví o cestě německých poutníků do Říma. Vlak, odjíždějící z Mnichova, veze různorodou společnsot německých katolických věřících do Říma. Ústřední postavou je řádová sestra Annaberta, prostá, naivní jeptiška, upřímně otevřená všem dojmům a pocitům, která však není na své cestě ušetřena žádné ze strázní moderní turistiky.