Jaroslav Opat

PhDr., DrSc. Nar. 11.4.1924 na Vysočině ve Vojnově Městci. Po absolvování základní školy se vyučil truhlářem (1939–42) a pak do r. 1945 pracoval jako truhlářský tovaryš. V l. 1945–47 navštěvoval Ústřední školu bytového průmyslu v Praze, oddělení pro truhláře. Vysokoškolské vzdělání získal na VŠP v Praze; doktorát obdržel v lednu 1953. Po vojenské prezenční službě (1951–53) působil do r. 1961 jako učitel dějin dělnického hnutí a KSČ na Vysoké škole při ÚV KSČ. Diplom kandidáta věd získal v r. 1961. Po vyloučení z KSČ r. 1961 pracoval do konce r. 1963 jako horník u Jáchymovských dolů v Příbrami. Od počátku r. 1964 do konce března 1970 byl vědeckým pracovníkem Ústavu dějin východní Evropy ČSAV. V r. 1969 se na FF UK habilitoval. Po propuštění na začátku „normalizace“ (březen 1970) byl zaměstnán nejdříve jako truhlář, poté jako řidič, topič a údržbář současně, od ledna 1973 do jara 1978 jako stavební dělník u Montovaných staveb v Praze. Je jedním ze signatářů Charty 77. Po získání invalidního důchodu v r. 1978 se začal intenzivně věnovat studiu života a díla T. G. Masaryka. V r. 1985 vydal v SI práci Filozof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, která 1987 vyšla i v exilovém nakladatelství Index a (po rozšíření) 1990 v Melantrichu. Od února 1990 do května 1991 pracoval v Ústavu dějin střední a východní Evropy ČSAV; v r. 1991 získal titul doktora věd (DrSc.). V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Ústavu T. G. Masaryka. Po převzetí tohoto ústavu do struktury AV ČR byl pověřen jeho vedením a 1996–97 i jeho řízením.