Karel Hvížďala Pořadí knih (chronologicky)

Soubor kratších intelektuálně novinářských úvah a poznámek, které jsou navzdory rozmanitosti ucelené tematicky, stylisticky i kriticky ve smyslu angažovaného pozorovatele veřejného dění. Cenný je především průnik úvah politických, občanských a kulturních s humanitními a sociálními vědami a jejich ukotvení v české literatuře a kultuře. Objevují se odkazy na jména předních bohemistů a historiků vedle četných filozofických a politologických myšlenek a jmen. Klasické texty se diskutují v sousedství aktuálních studií, geopolitika střídá sociologii a historii. Bohatost myšlenek doplňují četné citace z české i světové literatury. Autor prokazuje široký rozsah a obeznámenost s intelektuálními dějinami střední Evropy a jeho schopnost zformulovat složité problémy jednoduchým a přehledným jazykem novináře a esejisty vytváří z celého souboru živou i záživnou knihu, jejímž cílovým čtenářstvem nejsou jen lidé vysokoškolsky vzdělaní, ale také aktivní občané napříč generacemi.

V osobním i profesním životě Pavla Rychetského se koncentrují paradoxy našich politických a právních dějin. Karel Hvížďala jako zkušený tvůrce rozhovorů s významnými osobnostmi je svými otázkami zachycuje přesně i nesmlouvavě a odpovědi na ně jsou o to poučnější a upřímnější. Málokterá kniha vypovídá o ústavní transformaci, jejích aktérech i budování institucí v naší zemi po roce 1989 jako právě tento dialog.

V nejnovější knize esejisty a novináře Karla Hvížďaly (1941) se setkáváme nejen s jeho celoživotními tématy, jako jsou možnosti a meze prózy a interview jako žánru, role intelektuála v digitální době nebo reflexe proměny světa. Tentokrát jde také o návraty do dětství, ohledávání dávných osobních selhání i o snahu vyrovnat se s nezvratností odcházení včetně překvapivého citového vzplanutí. Jde o knihu nejosobnější a nejotevřenější. Hvížďala o ní hovoří jako o karnevalu imaginace nad záhadou psaní a lásky v době dvou blízkých válek.

Karel Hvížďala vede s vrchním zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem dialog bezmála třicet let a zrodily se z toho čtyři knihy. Toto je pátá. A když si pánové uvědomili, že díky internetu, sociálním sítím a algoritmům ve veřejném prostoru nad informacemi převážila lež, fakenews, blábol či spiklenecké teorie, rozhodli se, že poslední knihu věnují celou jen jednomu slovu, a to je právě LEŽ. Jedna z nejuznávanějších definicí lži pochází od Josepha Kupfera z americké univerzity v Iowě, který tvrdí, že lež je takovým druhem sdělení, o němž jsme přesvědčeni, že je klamné, se záměrem, aby toto tvrzení druhá osoba považovala za pravdivé, nebo se záměrem, aby druhá osoba uvěřila, že my, jako sdělovatel, tomuto tvrzení věříme. V hebrejštině existuje výrazů označujících lež hned několik: šeker, šav, achzava. I o nich a bilických lžích si bude Karel Hvížďala s rabínem karolem Sidonem povídat.

V Hledání smyslu se autoři vracejí k tomu, co je provázelo po celé roky práce na dříve vydaných knihách společných rozhovorů: zda se ke všem těm právním, historickým a etickým tématům váže ještě cosi obecnějšího, hledání samotného smyslu existence člověka i společnosti. Hledání smyslu znamená schopnost určit rozdíl mezi tím, co nás přesahuje a zůstává nám nepřístupné, tedy transcendencí, a tím, jak si tento přesah převádíme do imanentního světa naší kultury, umění nebo společenských pravidel. A protože právě o tom s gustem a zalíbením oba autoři diskutují, zůstává jejich kniha, navzdory svým velkým ambicím, především čtenářsky atraktivní.

Dlouho očekávaný knižní dialog dvou významných osobností – publicisty a spisovatele Karla Hvížďaly a nestora výtvarného umění, skláře, sochaře, architekta a pedagoga Václava Ciglera. Přináší vhled do umělcovy biografie, v níž se zrcadlí životní a tvůrčí zkušenost v běhu dějinného času. Rozhovor provází bohatý obrazový materiál dokumentující proměny Ciglerovy práce se sklem, jeho architektonické realizace ve veřejném prostoru, návrhy projektů k utváření krajiny. Knihu doplňují soupisy umělcových samostatných výstav i kolektivních výstav s jeho účastí, seznamy katalogů a tematicky zaměřená bibliografie. Zvláštní pozornost je věnována Ciglerově pedagogické činnosti, jeho „škole“ a absolventům. Jedinečnou grafickou úpravu publikaci dodala Clara Istlerová.

Novinář a esejista Karel Hvížďala, známý svými rozhovory s významnými osobnostmi českého politického a kulturního světa, tentokrát přináší osobní vyprávění, které navazuje na předchozí rozhovory s Jiřím Přibáněm a vzpomínkové knihy shrnuté do souboru Věta jako povolání. V „deníkových“ záznamech zachycuje své soukromé úvahy, vzpomínky, komentáře a obavy v kontextu domácích a světových událostí, které vyvrcholily fatálním napadením Ukrajiny Ruskem. Mozaiku aktuálních zpráv o předvolební situaci doplňují informace o pandemii a mezinárodním napětí, stejně jako drobné, pitoreskní příhody. Text oživují úryvky z korespondence s blízkými, jako jsou Jiří Suchý nebo Jacques Rupnik, což vytváří živý obraz autorovy „soukromé“ planety. V roce 2021, kdy se zdá, že doba je stále hloupější, Hvížďala reflektuje nedostatek myšlenek a zdůrazňuje, že myšlení je mravní úkol. Psaní se stává pastí na čas, který nakonec uniká, ale slova zanechávají trvalou stopu. Kniha je groteskním záznamem politického a společenského hemžení, které s časem nabývá na působivosti a obludnosti.

Volné pokračování úspěšného knižního rozhovoru Karla Hvížďaly a Jiřího Přibáně Hledání dějin z roku 2018 se dotýká nejpalčivějších otázek současnosti. V Hledání odpovědnosti je řeč hlavně o etice a morálce, paradoxech moderní a postmoderní doby nebo diferencovanosti soudobých společností, do hloubky zasažených pandemickou situací. Definice základních filosofických a sociologických pojmů, jako jsou kultura, sociální normy, hodnoty, a úvahy nad otázkami fungování státu, ekonomického uspořádání světa, stavu univerzit nebo médií jsou natolik výstižné, že se tato rozprava může stát základní četbou pro každého, kdo sleduje stav dnešního světa se znepokojením, ale beze strachu, stejně jako její autoři.

Unikátní, vůbec první výbor z dosud nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových relací světově uznávaného spisovatele Arnošta Lustiga z let 1953–2010 přináší nadčasové, stále platné úvahy o životě, svobodě, tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. Publikace mapuje prostřednictvím dobových publicistických textů i pozdějších Lustigových osobitých postřehů jeho novinářské literární začátky, vztah k pražskému jaru, emigraci a návrat po sametové revoluci, ale stejně tak jeho názory na výuku literatury a filmu a na jeho vlastní literární tvorbu. Kniha obsahuje odkaz na audiozáznamy s vybranými rozhlasovými relacemi včetně adaptací některých Lustigových literárních děl.

Významný český novinář a spisovatel Karel Hvížďala slaví v roce 2020 své osmdesáté narozeniny. K této příležitosti vychází mimořádné souborné vydání jeho úspěšných knih pod názvem Věta jako povolání.

Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme. Dotisk prvního vydání „Dva našinci, kteří jsou jako doma i v Evropě, mají starost: Kam se to vlastně suneme? Zkoumají naši minulost, a to úplně celou! Skeptičtější novinář znepokojuje sociologizujícího filosofa práva, ale ten se nedá: Dorůstá nám do zodpovědného klasika. Inspirující dialog!“ Petr Pithart „Přemítání dvou českých intelektuálů o českých dějinách, ‚národním příběhu‘, kolektivní paměti a současné politice je povinné čtení pro chápání hlubších souvislostí ‚naší nynější krize‘.“ Jacques Rupnik "Je to zajímavá kniha, protože právě tím, že člověk myslí, což autoři Hledání dějin předvádějí, ztratí jistotu pravdy a jednomyslný souhlas jiných, a tím se stane individuem." Milan Kundera

Kniha obsahuje souborné vydání všech rozhovorů, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem třiceti let. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo šedesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmaosmdesáti letech vystupuje skoro denně na jevišti. Slovem „legenda“ je dnes označován kdekdo, ale osobnost Jiřího Suchého vrací tomuto označení původní význam. V knize se mluví o Suchého osobních zápasech, o jeho talentech, ale hlavně o tingltanglovém divadle, jehož hlavním smyslem je již šedesát let rozesmávat diváky. Jiří Suchý je ukázkou vůle, pracovitosti, kreativity i smyslu pro humor, jimiž i díky své popularitě čelil záludnostem různých ideologií či neviditelné ruce trhu a demaskoval jejich ornamenty. Kniha vychází k 60.výročí Semaforu

Kniha vzpomínek volně navazuje na dva svazky fejetonů a drobných esejů Osmý den týdne a Dobře mrtvý dědeček. Trojice velmi osobních zpovědí představuje svérázné paměti odkrývající souvislosti od Hvížďalových dětských let až do současnosti, přiznávají se k vlastní naivitě i slabostem a s porozuměním přemítají o pohnutkách a činech přátel. Pomyslným orlojem procházejí Hvížďalovi souputníci, s nimiž sdílel úděl exulanta, především generační vrstevníci Václav Bělohradský, Jiří Gruša, Antonín Brousek, Karel Kryl nebo Karol Sidon, ze starších Milan Kundera, Arnošt Lustig či Josef Škvorecký. O Exilovém orloji, portrétech blízkých, s nimiž ho spojují podobné životní zkušenosti, autor říká: Je to puzzle vzpomínek na dvanáct let, z kterých se snažím složit ucelenější a místy jasnozřivější obraz doby a lidí, které jsem měl a mám rád. Byli to lidé s povahou větru a ne trávy. Ve spánku mi ti nejbližší vykukují z mozku jako apoštolové na orloji a já znovu slyším jejich veselý smích, vidím čarolesk v jejich očích, vybavuji si jejich úpěnlivý hlas i jejich vášnivou, rozhořčenou, jindy zase ironickou rétoriku, utajované hořké slzy, koření před autentickými výkony, a cítím jejich pevný stisk ruky. Ilustracemi knihu doprovází Clara Istlerová.

Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.

Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme.

Vlčice, tak se v Anglii přezdívá sedmi královnám, jež vládly od XII. století až po éru Tudorovců, která začala na konci XV. století. Tyto panovnice vynikaly velkou inteligencí, měly vnitřní mužskou sílu, vyvolávaly divoké reakce. Jejich pojmenování si známý český novinář, dramatik a spisovatel Karel Hvížďala vypůjčil pro portrét dvou silných žen, které představuje ve své nové knize. I Magda Vášáryová (která kandidovala na slovenskou prezidentku) a Iva Brožová (která vyhrála spor s českým prezidentem) jsou velmi inteligentní a ambiciózní, svými postoji vyvolávaly rovněž často divoké reakce a pocházejí z tradičních měšťanských učitelských rodin, jejichž členové v minulém století měli dost odvahy postavit se proti oběma vládnoucím nenormalitám. Proto od malička věděly či alespoň tušily, že legitimování myšlenek autoritou, obecným míněním nebo sociálním vytvářením pravdy je odporné a nebezpečné.

Druhá kniha fejetonů volně navazuje na předešlý úspěšný Osmý den týdne. K babičce, hlavní postavě prvních příběhů, se tentokrát výrazněji připojuje Hvížďalův dědeček a další postavy české společnosti 20. století ? malíři Jan Zrzavý a Antonín Pelc, spisovatel Viktor Fischl, kreslíř Vladimír Jiránek, fotografové Oldřich Škácha a Josef Koudelka, divadelník a básník Jiří Suchý. Ani tentokrát Hvížďala nepsal vzpomínky v pravém smyslu toho slova, ale pokusil se najít stopy původní vlastní cesty, kterou čas zavál zbytečnostmi. Jsou to návraty k sobě pomocí znovu oživlých slov, k naivním otázkám jako Kde je vítr, když nefouká? nebo Kdo jsem já, když nepíši? Minulost je tu také inspirací ke kritickým pohledům na současnost. Hvížďala připomíná starou moudrost: když se přesné slovo dotkne nějaké věci, vzplane nebo probudí na chvíli i dědečka a přinutí ho k akrobatickému představení a on pak může být dál dobře mrtvý. Knihu provázejí hravé kresby Jiřího Votruby.

Rozhovory z větší části s univerzitními profesory či učiteli, kteří většinou žijí mimo ČR, mapují eskalující krize roku 2015, který rámují dva masakry v Paříži: 7. ledna byla vyvražděna část redakce Charlie Hebdo a v noci z 13. na 14. listopadu tam bylo zabito 130 lidí. EU těžko zabránila finančnímu kolapsu Řecka, Británie začala vyhrožovat vystoupením z EU, po Maďarsku i Polsko ochromilo ústavní soud, zestátnilo veřejnoprávní média a všechny státy střední Evropy se odmítly podílet na příjmu uprchlíků, kterých do EU přišlo asi jeden a půl milionu . V zahraničí musela EU spolu s NATO zasahovat v Iráku a Sýrii, pokoušela se vyjednat příměří na Ukrajině. Na Rusko, které bylo oslabeno pádem ceny ropy, byly kvůli porušení celistvosti Ukrajiny uvaleny sankce atd.. Ke všem teroristickým útokům se přihlásil tzv. Islámský stát. K eskalaci napětí v roce 2015 přispělo i sestřelení ruského bombardéru Su-24 dne 24. listopadu Turky. Zdá se, že tento a další léta by mohla být pro naší existenci velmi důležitá, protože spoléhat na to, že všechny problémy za nás vyřeší Spojené státy, už nelze. Musíme si zvyknout, že zvýšená míra rizika patří k závazně žitému životu.

Slovem „legenda“ je dnes označován kdekdo, ale osobnost Jiřího Suchého vrací tomuto označení původní význam. Tento knižní rozhovor je bilanční - vznikl k jeho pětaosmdesátinám. Mluví se v něm o Suchého osobních zápasech, o jeho talentech, ale hlavně o tingltanglovém divadle, jehož hlavním smyslem je již téměř šedesát let rozesmávat diváky. Jiří Suchý je ukázkou vůle, pracovitosti, kreativity i smyslu pro humor, jimiž i díky své popularitě čelil záludnostem různých ideologií či neviditelné ruce trhu a demaskoval jejich ornamenty.

Výbor fejetonů, které vznikaly jako sobotní zamyšlení pro Český rozhlas Plus v letech 2013–2015, ale pro knižní vydání se proměnily v komponovaný celek, který nás provádí nejen jedním kalendářním rokem, ale i více než sedmdesáti lety autorova života. Začínají s koncem války a pokračují znárodněním, Prvními máji, školními lety, ilegálním skautingem, studiem na vysoké škole, exilem, 17. listopadem až do současnosti. V některých textech vzpomíná Karel Hvížďala na osobnosti, s nimiž se sešel a pracoval: na Karla Kryla, Bohumila Hrabala, Pavla Tigrida, Milana Kunderu či Václava Havla. Knížka má i hlavní postavu, babičku, jejíž rodina přišla do Prahy z Vídně a která s neskrývaným odstupem glosuje události (znárodnění je třeba oslavit, teď už nebudeme mít starosti My, ale Oni) a vzpomíná na své mládí na pražské Malé Straně a na Jana Nerudu. Není to však dokument, ani životopis, ale olam haba, vyprávění z osmého dne týdne, který není z tohoto světa.

Knížecí kniha Karla Schwarzenberga obsahuje vše, na čem s Karlem Hvížďalou v posledních šestadvaceti letech pracovali: esej Intimus evropských dějin, rozhovor s knížetem z roku 1989, kdy žil v Rakousku, s názvem Knížecí život. Výbor z interview, která Schwarzenberg poskytl v České republice a v zahraničí v letech 1990 až 2012, s názvem Knížecí rozhovory, Hvížďala uspořádal a z němčiny přeložil ta, která poskytl kníže v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Souborné vydání uzavírá bilanční dialog z roku 2015 Je-li nám všechno jedno, stát pojde. V knize najdete i rodokmen tohoto starého evropského rodu, který se táhne od XII. století, Stručné dějiny knížat ze Schwarzenbergu historika Jiřího Zálohy a řadu archivních i současných fotografií.

V této publikaci najdete esej Karla Hvížďaly o Karolu Efraimu Sidonovi a tři knihy - rozhovory, které spolu v posledních bezmála dvaceti letech napsali: Když umřít, tak v Jeruzalémě (aby lidé věděli, co je judaismus a jakého mají v Praze rabína), Červená kráva (aby Karel Hvížďala věděl, kým je) a Sedm slov (sedm rozhovorů o sedmi slovech, aby novináři viděli, co se dá všechno dělat s žánrem rozhovoru).

Rozhovory Karla Hvížďaly s profesorem právní filozofie v Cardiffu Jiřím Přibáněm vznikly v průběhu bezmála posledních deseti let a snaží se pojmenovat některé neduhy naší společnosti v oblasti práva a ve vztahu k Evropě. Hledají kořeny tohoto stavu jak historické tak polistopadové.

Rozhovor s Karlem Hvížďalou a nové texty Konečná podoba rozhovorů K. Hvížďaly s I. Wernischem spolu s básníkovou nejnovější tvorbou je doplněna řadou Wernischových koláží a dalším fotografickým materiálem. Zpracováním se blíží bibliofilským edicím.

Silná výpověd jedné umělecké generace. Rozdíl mezi centrem a periférií měl vždy spíš symbolický než reálný význam. Málokde se to projevuje tak výrazně, jako v uměleckém výrazu generace zpovídané Karlem Hvížďalou v této knize. Nejde v ní jen o běžné dialogy s umělci, kteří hovoří o své tvorbě, profesionální dráze nebo osobním životě, ale vůbec o možnost myslet umění... Díky Hvížďalovým dialogům můžeme vidět životnost umění, které kdysi vznikalo v „zasutých zahradách“ a dnes patří k jednomu z konkurenčních kánonů, bez něhož by současná česká kulturní identita nebyla vůbec myslitelná.

Sborník obsahuje úplnou korespondenci Karla Hvížďaly s Václavem Havlem, kterou spolu vedli v letech 1984 až 2006 nad knihami Dálkový výslech a Prosím stručně. Obsahuje i faksimile originálů Havlových dopisů a dobové fotografie. Zpětně lze říci, že pro oba autory měly tyto dvě knihy mnohem větší důležitost, než si zprvu mysleli: Václav Havel na začátku spolupráce na Dálkovém výslechu věřil, že někdy v budoucnu napíše paměti a samozřejmě netušil, že v prosinci 1989 sehraje u veřejnosti klíčovou roli před jeho zvolením do prezidentského úřadu. Dálkový výslech je dodnes jeho nejcitovanější a nejpřekládanější knihou. Podobně byl Dálkový výslech důležitý pro Karla Hvížďalu po jeho návratu z německého exilu: pomohl mu snáze se začlenit do české splečnosti. Prosím stručně je kniha, která vznikala už za zcela odlišných podmínek, v době kdy Václav Havel již nebyl prezidentem. Podnět k ní dal on sám, jak z korespondence vyplývá.

„Že i za okolností, jaké vznikly po ruské okupaci 1968, česká literatura (tj. vážná česká literatura) existuje dále jako tištěná literatura, za to vděčíme dvěma lidem, kteří brzy po ruské invazi zřídili na opačné straně zeměkoule malé české nakladatelství,“ napsal Milan Kundera o Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckém v předmluvě k prvnímu vydání rozhovoru Karla Hvížďaly s paní nakladatelkou, který vyšel v nakladatelství Sixty-Eight Publishers jako 200. kniha. V roce 1993, kdy toto nakladatelství uzavřelo svou činnost, Karel Hvížďala doplnil rukopis o rozhovor s Josefem Škvoreckým, který 3. ledna 2012, v sedmaosmdesáti letech, zemřel v Torontu. Toto je třetí vydání, které má připomenout, že v době vládnoucí nenormality nikdo neudělal pro českou zemi víc než oni dva (Kundera) a že i v interview postavy nejlíp ožijí konverzací a situací, nikoliv popisem nebo pitvou, protože pitva se provádí jen na mrtvolách (Škvorecký).

Profesor Zdeněk Ziegler, přední český typograf a grafický designér, za svou práci získal celou řadu domácích i zahraničních ocenění, svým dílem a pedagogickou činností ovlivnil celé generace grafiků. V roce jeho významného životního jubilea jsme připravili monografii, která vůbec poprvé představuje rozsáhlou a mnohovrstevnatou tvorbu této osobnosti. Publikace byla vydána u příležitosti retrospektivní výstavy Zdeňka Zieglera v Museu Kampa v Praze (7. 9. - 7. 10. 2012). Monografie Zdeněk Ziegler For Eyes Only přináší bohatý obrazový i textový materiál představující mnohovrstevnatou tvorbu této osobnosti. Kniha začíná rozhovorem, který se Zdeňkem Zieglerem vedl Karel Hvížďala. Autory dalších textů jsou Albrecht Ade, Peg Faimon, Jan Galuška, Olaf Leu, Jan Rous, Lenka Sýkorová, Marta Sylvestrová a Alan Záruba. Grafická úprava monografie: Zuzana Lednická

Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem, aneb, Historická zkušenost se bohužel nedědí, kdežto předsudky ano. Zatímco v knize Knížecí život představil Karel Hvížďala knížete Schwarzenberga v rozhovoru, který se odehrál převážně v roce 1989, Knížecí rozhovory mapují vývoj jeho osobnosti a politického působení v novém českém státě krok za krokem očima různých tazatelů a Karel Hvížďala zůstává v pozadí jako editor, který rozhovory uspořádal a občas i přeložil. Poté, co se angažoval jako poradce prezidenta Václava Havla, stal se K. Schwarzenberg roku 2004 senátorem za koaliční strany US a DEU. 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v této funkci byl potvrzen také coby předseda strany TOP 09 v roce 2010. Za TOP 09 kandiduje do voleb na prezidenta ČR v roce 2013.

Kniha přináší texty tří rozhovorů Karla Hvížďaly s výraznými osobnostmi, které ovlivňovaly a ovlivňují naše myšlení v posledních čtyřiceti letech. Svazek Vzpoury II navazuje na titul Vzpoury (2010), v nichž byli čtenářům představeni Václav Havel, provokující vzpourou životem v pravdě, Pavel Landovský s jeho vzpourou humorem a Jiří Suchý, jenž představuje vzpouru prací. Tři protagonisty tohoto svazku zase spojuje zkušenost emigrace a někteří z nich dodneška částečně v zahraničí žijí: jsou již Evropany, ale právě tento pobyt a zkušenost s jinou kulturou jim dovolil se zbavit či vyvarovat místních klišé a zachovat si jiné myšlení. Jejich vzpoury jsou proto navýsost intelektuální a zcela nedotčené revoltou žaludků, jak napsal Czeslaw Milosz, která někdy do textů vnáší emoce. Jde o filozofa Václava Bělohradského, který se vzpírá myšlením, knížete Karla Schwarzenberga, jehož život je vzpourou v tradici, a rabína Efraima Karola Sidona: ten proti u nás vládnoucí nenormalitě provozoval vzp

Rozhovor s Adrienou Šimotovou je pokusem nahlédnout do způsobu myšlení naší přední výtvarné umělkyně, neobyčejně pevné a v životě těžce zkoušené ženy. Její výtvarný rukopis je tak originální, že i v 21. století je rozeznatelná a zapamatovatelná stejně jako velcí umělci z minulého století Pablo Picasso, Andy Warhol či náš Jiří Kolář. Kniha je rozdělena do tří částí první se snaží odpovědět na otázku, jak přichází k paní Šimotové obraz a jak a kdy se s ním loučí. V druhé části rozhovor krouží kolem otázky, jak se má člověk dívat na obraz, zvlášť když je abstraktní. Třetí část pak hledá odpověď na otázky, kdo je to umělec a co lze v umění někoho naučit.

Rozhovory Po nedávném skonu Jiřího Gruši sestavil Karel Hvížďala knihu, kterou uvozuje takto: Grušova hlídka na Rýnu obsahuje rozhovory, které jsme spolu vedli posledních bezmála třicet let převážně v Bonnu, Vídni a Praze. Jestliže byl pro Jiřího Grušu Edvard Beneš Rakušan, tak on byl stejně jako svatý Vojtěch, Jan Amos Komenský a Milan Kundera, abych jmenoval ty naše nejznámější, Evropan. Když jsme se viděli naposled, 1. října 2011, řekl mi asi toto: Doposud jsme nepochopili, že diplomacie a politika není jenom hájení národních zájmů, ale i šíření common sense. Tedy zdravého rozumu, obecného smyslu, a to není ideologický úkol, ale namáhavá práce při hledání argumentů pro smysluplný dialog. A přijde-li další krize, pánbu s námi: V politice totiž, když jde o zlé věci, potřebuješ dobrozdání a krize těm, co touží po moci za každou cenu, jim ho dodá. Za pár dnů jdu na operaci a On (ukázal k nebi) rozhodne, jestli mne ještě potřebuje a chce, abych něco napsal, nebo jestli nechce, abych se díval na to, jak se nad námi bude zaklapávat vlast-past

Výbor textů, které psal tento autor, který nedávno oslavil 70. narozeniny, v posledních šesti letech pro Český rozhlas Vltava. Jacques Rupnik o autorovi a této knize na zadní stranu obálky napsal: „V dnešní mediální krajině, mezi televizním ‚infotainment‘ (a jeho baviči) a internetovou blogosférou (kde se všichni mohou stát komentátory), se neúprosně zužuje prostor nejen pro tradiční tištěná média, ale i pro mizící profesi, které se říkalo novinář a publicista. Mívala ve střední Evropě dobré jméno od Karla Krause za Rakouska-Uherska po Ferdinanda Peroutku za první republiky. Karel Hvížďala, na rozdíl od svých slavných předchůdců, už nemá ‚své‘ noviny, ale rozepsal se do různých stran (články, glosy, komentáře, rozhovory, eseje) s jemu vlastním stylem, který hned poznáte a podobným záměrem: obhájit jistou představu novinářského řemesla a obsah slov jako podmínku smysluplného dialogu ve veřejném prostoru.“ A Jiří Přibáň z Cardiff University v předmluvě dodává: „Možná je pošetilé a absurdní pokoušet se porozumět informační tříšti v mediálním světě, ale již samo hledání smyslu je jeho nalezením.

Dějiny rozhovoru a další texty o médiích 2008–2011. Kniha se věnuje především dějinám rozhovoru, protože takový text u nás doposud chyběl. Dále nastiňuje stručnější dějiny rešerše a dějiny cenzury a zabývá se i esejem, který srovnává paměti zakladatele časopisu Der Spiegel Rudolfa Augsteina se zakladatelem Reportéra, Stanislavem Budínem. Karel Hvížďala v knize říká: „Moderní noviny jsou mardata, což je aramejsky vzpoura: pokud se média nebouří, zrazují své poslání a jsou jen státním věstníkem. Toto slovo jsem použil proto, že právě v aramejštině se poprvé dávno před vynálezem novin a žánru rozhovoru vyučovalo kladení nebezpečných otázek… My se této dovednosti budeme muset znovu učit.“ Knihu ocení studenti středních a vysokých škol zaměřených na žurnalistiku a média a všichni, kdo s médii pracují nebo o ně mají zájem.

Dva rozhovory z let 1990 a 2010. Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než padesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmdesáti vystupuje skoro denně na jevišti. Kniha je v prodeji jako součást kompletu Jiří Suchý 80 spolu s publikací Jiří Suchý - Vzpomínání.

V této knize najdete dva texty rozhovorů Karla Hvížďaly s Václavem Havlem. Oba vznikly v době, kdy Václav Havel nevykonával funkci prezidenta. Dálkový výslech je z let 1985 a 1986 a Prosím stručně z let 2005 a 2006. První kniha vyšla nejprve v samizdatové Edici Expedice a v londýnských Rozmluvách k Havlovým padesátinám, druhá poprvé v nakladatelství Gallery v Praze k jeho sedmdesátinám. Tato publikace vychází k Havlovým pětasedmdesátinám. Obě knihy patří mezi nejúspěšnější díla Václava Havla. Toto souborné vydání je nejen osobním vyznáním Václava Havla, ale také nejucelenějším vyjádřením jeho vztahu k lidem, umění, filozofii, domácí a světové politice. Je zároveň nejlepším svědectvím o jeho mnohovrstevném myšlení o světě a umožňuje čtenáři pochopit, jak reflektuje sám sebe.

Kniha rozhovorů s architektkou Evou Jiřičnou. Rozhovory představí známou autorku jako filozofku prostoru a tvůrce, který klade zásadní důraz na dialog s klientem, a to na příkladu staveb v ČR (Praha, Zlín) a v zahraničí i na projektu fiktivního rodinného domu. Součástí knihy jsou i vzpomínky rodinného a osobního charakteru a biografie EJ s uvedením výběru z jejích realizací. Kniha je určena nejen architektům, ale zvláště laickým zájemcům o architekturu a design a všem, kteří si chtějí vytvářet svůj vlastní prostor.

Rozhovor představuje významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi. Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel.

Tři rozhovory s osobnostmi, které výrazně ovlivnily české nekamenné divadlo v době jeho největšího rozmachu koncem padesátých a v průběhu celých šedesátých let minulého století. Václav Havel, Pavel Landovský a Jiří Suchý byli zároveň protagonisty tří malých, ale dominantních divadel: Divadla Na zábradlí, Činoherního klubu a Semaforu.Nikdo z nich v té době neměl vystudovanou divadelní fakultu,Václav Havel ji absolvoval dodatečně dálkově, a na počátku sedmdesátých let byla jejich kariéra přerušena, nebo alespoň silně omezena… Přesto tato malá divadla, jejich hlavní představitelé a jejich svobodný, ani školami, ani ideologií neprefabrikovaný kreativní duch neinovovali jen divadlo šedesátých let, ale v roce 1989 i politiku. Potvrzovala se tím slova starých a moudrých, že inovace přichází skoro vždy z periferie, protože lidé v centru bývají oslněni úspěchem, chtějí ho opakovat, a proto opakují i sami sebe… Tři rozhovory představují tři typy vzpoury:Václav Havel bojoval s vládnoucí nenormalitou životem v pravdě, Pavel Landovský klaunstvím a Jiří Suchý prací.

Podžánr: - společnost a politika - rozhovory - žurnalistika - média/masmédia

Kniha je souborem nejzajímavějších rozhovorů s lidmi, ať již s umělci, vědci, pedagogy či spisovateli s často svéráznou filozofií a životním postojem, které mohli čtenáři slyšet na Veřejných debatách v jihočeské metropoli, pořádaných právě tímto občanským sdružením. Na otázky postupně odpovídali takové osobnosti, jako jsou Milan Knížák, Bořek Šípek, Karel Hvížďala, Petr Vopěnka, Boris Cvek, Vladimír Kokolia, Cyril Höschl, Zdeněk Lukeš, Jindřich Štreit a Robin Šóen Heřman.

Třetí kniha komentátora České televize, shrnující jeho texty od září 2007 do března 2009, se tentokrát odvíjí podle tematického klíče. Spolu s pohledem na průběh "plynové" krize i hospodářské recese rekapituluje autor domácí témata, která v daném období přesáhla naše hranice - počínaje "oslazeným" českým předsednictvím v EU, jež okořenil pád Topolánkovy vlády, a konče politickými tanečky kolem radaru a Lisabonské smlouvy. Zasvěcené texty Zdeňka Velíška nabízejí alternativu k převládajícím názorům a naznačují, nakolik je pro sjednocenou Evropu důležité usilovat o důstojné partnerství s těmi, kdo hýbou světem, zvlášť když ani ona nestačí tajit dech nad událostmi, které ovlivní globální politiku v 21. století

Jacques Rupnik je známý politolog specializující se na východní Evropu. Studoval na Sorbonně v Paříži a na Harvardské univerzitě v Cambridgi. Od roku 1982 je profesorem na Institutu politických studií v Paříži. Je autorem několika knih o východní Evropě a evropské integraci. V rozhovorech s Karlem Hvížďalou reflektuje politický vývoj především ve středoevropských zemích, hodnotí postupující proces od mravního étosu disidentů k voličsky nevěrohodnému boji o moc

Eseje známého novináře a beletristy shrnují jeho přemýšlení o stavu české společnosti, českého jazyka a „české duše“ poslední doby. Hvížďalovou výsadou je síla diagnózy, jeho odstup, s nímž sledoval české prostředí z německého exilu (1978–1990) mu dosud napomáhá vidět to, co očím mnoha jiných publicistů a spisovatelů zůstává skryté. Hvížďala je často nesmlouvavý k malosti českých poměrů a k plebejství české politiky a veřejného života, nebere si servítky, když mluví o konání nejvyšších státníků, ale i prostých lidí na ulici. Červená nit jeho psaní je vedena jasným pojmenováním reality, za jeho texty je znát zápas o odpovědnost vůči slovům malým i velkým. K. Hvížďala pracoval od 60. let minulého století v médiích (Mladý svět, Albatros), po návratu z německého exilu byl šéfreportérem MF Dnes, spoluzakládal časopis Týden. Publikoval přes dvacet knih rozhovorů, pět próz, přes dvacet rozhlasových her. Vydal knihy esejů o novinařině Moc a nemoc médií a Jak myslet média.

Kniha "Kam kráčíš Česko" formou rozhovorů, které se uskutečnily v lednu roku 2008, seznamuje čtenáře s myšlením, postoji a názory Jana Švejnara na minulost, současnost i budoucnost České republiky, Evropy a světa. Umožňuje čtenářům, aby si utvořili jasnou představu o tom, jaký je Jan Švejnar člověk a jaký by byl prezident.

Jak podtitul napovídá, jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, původní výňatky z instrukcí nejbližším spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu. V knize se střídají nejen žánry, ale i čas a místa. Václav Havel staví knihu jako drama a se všemi materiály zachází jen jako s podklady, jejichž konečnou formu si diktuje "divadelní" struktura. I z partnera rozhovoru Karla Hvížďaly se postupně stane postava tohoto zvláštního literárního útvaru. Díky zvolené metodě má kniha trvalé napětí, které čtenáře doprovází až do poslední stránky. Autor nechává v knize nahlédnout do způsobu svého komplikovaného myšlení, prezentuje své názory na politiku a politiky, soukromí a zároveň odpovídá na nejčastější výtky vznášené po léta proti jeho osobě. Kniha je volným pokračováním Dálkového výslechu Václava Havla. Před dvaceti lety vedl Karel Hvížďala rozhovor s disidentem Havlem před jeho blížící se padesátkou.

Jak podtitul napovídá, jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, původní výňatky z instrukcí nejbližším spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu. V knize se střídají nejen žánry, ale i čas a místa. Václav Havel staví knihu jako drama a se všemi materiály zachází jen jako s podklady, jejichž konečnou formu si diktuje "divadelní" struktura. I z partnera rozhovoru Karla Hvížďaly se postupně stane postava tohoto zvláštního literárního útvaru. Díky zvolené metodě má kniha trvalé napětí, které čtenáře doprovází až do poslední stránky. Autor nechává v knize nahlédnout do způsobu svého komplikovaného myšlení, prezentuje své názory na politiku a politiky, soukromí a zároveň odpovídá na nejčastější výtky vznášené po léta proti jeho osobě. Kniha je volným pokračováním Dálkového výslechu Václava Havla. Před dvaceti lety vedl Karel Hvížďala rozhovor s disidentem Havlem před jeho blížící se padesátkou.

Rozhovor s Adrienou Šimotovou, vedený v letech 2003/4, tedy deset let před její smrtí, je pokusem nahlédnout do způsobu myšlení naší přední výtvarné umělkyně, neobyčejně pevné a v životě těžce zkoušené ženy. Její výtvarný rukopis je tak originální, že i v 21. století je rozpoznatelná a zapamatovatelná stejně jako velcí umělci minulého století - Picasso, Warhol či Jiří Kolář, ti u nás asi nejznámější. Kniha má tři části - první se snaží postihnout, jak přichází k paní Šimotové obraz a jak a kdy se s ním loučí. Ve druhé krouží rozhovor kolem otázky, jak se dívat na obraz, zvlášť je-li abstraktní, když nemá zjevný příběh. Třetí se ptá, kdo je to umělec, kdy doporučit rodičům dát dítě na výtvarnou školu, čemu lze v umění někoho naučit. Adriena Šimotová říká: "Otevření, ať už se děje tichem, nebo proklamativně, nebo jen tak en passant, je to nejdůležitější, co člověk může předat."

Po knize Moc a nemoc médií z roku 2003 dostává čtenář do rukou volné pokračování. Jde o výbor autorových rozhovorů, esejů, přednášek a článků z let 2004 až 2005. Interview předznamenávají šířku záběru následujících textů, které se tentokrát soustřeďují hlavně na tři témata: novinářskou etiku, estetiku a míru poškození našeho jazyka či sémantickou inovaci. Autor se domnívá, že teprve až dokážeme vrátit slovům obsah, který mají ve staré Evropě, budeme k ní patřit, budeme s Evropou „konvertibilní“. V tomto snažení vidí autor hlavní úkol prestižních médií, která zatím často činí pravý opak: z Evropy nás unášejí. Texty je možné číst i jako pokus o vhled do myšlení mediálních odborníků v zahraničí, kteří soustavně reflektují změny v médiích a jejich dopady na společnost a soustřeďují se na nově zakládaných katedrách mediální filozofie a psychologie, kde se učí jinak myslet média.

Třetí a závěrečná kniha volné série rozhovorů publicisty Karla Hvížďaly se zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem (již vyšlo Když umřít, tak v Jeruzalémě, MF 1995; Červená kráva, 2002), tentokrát na základě rozboru sedmi slov – o učení, o čase, o slově, o pravdě, o smrti, o víře a o lásce. V těchto rozhovorech K. E. Sidon přibližuje svoji životní dráhu, zasvěcuje do základních reálií židovského učení a života obce v Praze, pozdější rozhovory rovněž zachycují jeho reakce na nové situace: na některé znepokojivé tendence v polistopadové české společnosti či na události, které v USA a ve světě nastaly 11. září 2001 a bezprostředně poté.

Rozhovory českého žurnalisty s představiteli veřejného života o významu masmédií a problémech současného věta.

V nové knize rozhovorů zkoumá Karel Hvížďala náš druhý pokus po tisíci letech připojit se k Západu a ptá se, jaké poučení bychom si měli odnést z 20. století. Jeho partnery jsou - J. Rupnik, D. Třeštík, J. Mlynárik, K. Sidon, M. Nakonečný, M. Anděl, K. Schwarzenberg, I. Douda, A. Klimek, J. Štětina a J. Gruša.

Dnes již klasik české fotografie Josef Koudelka(*1938), člen agentury Magnum Photos, patří k nejdůležitějším světovým humanisticky zaměřeným fotografům. Jeho snímky jsou charakteristické výtvarně výrazným, originálním projevem. Tato monografie je prvním průvodcem po jednotlivých fázích jeho tvorby. Začíná ranými pracemi ze sklonku 50. let a přináčí výběr zvšech stěžejních souborů jeho zralého díla. Knihu uvádí studie Anny Fárové, přední znalkyně české fotografie a Koudelkova díla, a rozhovor Karla Hvížďaly s Josefem Kodelkou.

Kniha navazuje na starou zvyklost rozhovorů s rabíny, které zapisovali jejich žáci, aby tak rozvíjeli své tradice. V judaismu totiž platí, že tradovat znamená mnohem víc než vymýšlet nové. Rozhovory mají devět kapitol: o paměti, o svědomí, o iluzích, o pomalosti myšlení, o smyslu života, o 11. září 2001, o rozhovoru, o nacismu a o humoru. Dotýkají se tedy jak témat věčných, nad kterými se v židovských školách vedou rozpravy již více než pět tisíc let, tak i velice aktuálních, jako je situace v dnešním Izraeli, soužití různých civilizací či nebezpečí neonacismu ve střední Evropě....

K výročí 30 let od sametové revoluce opětovně vychází úspěšná kniha Karla Hvížďaly Výslech revolucionářů. Připomeňte si události listopadu 1989 očima přímých aktérů. Publikace může být velmi poučná i pro mladou generaci.

Monografie obsahující popis díla Pavla Roučky, kterého tvorba nás na první pohled přiláká svou hlubokou expresivností.

Vzpomínky Karola Sidona na léta strávená na studiu v Jeruzalémě, jeho sebeuvědomění si židovských kořenů a konečně konverzi k judaismu. 16 stran fotopřílohy

Rozhovory z let 1984–1985 s V. Bělohradským, P. Králem, J. Němcem, J. Grušou, L. Vaculíkem, R. Preisnerem, A. Brouskem, S. Richterovou, K. Chvatíkem, J. Vladislavem (1985–1989), J. Kolářem (1985, 1997), Z. Vašíčkem a P. Šrutem (1989).

Po více než dvaceti letech vychází zrevidovaný a rozšířený rozhovor Karla Hvížďaly s knížetem Karlem Schwarzenbergem. Ten vzpomíná na svoje předky či přátele, charakterizuje roli současné šlechty či se zaobírá aktuální politickou i společenskou scénou.

Próza je reflexí na události z roku 1992, kdy autor, jeden z prvních privatizátorů českého tisku, byl okolnostmi donucen odejít z deníku Mladá fronta. Psáno formou deníkových záznamů, kde se prolínají záznamy událostí a dojmů se záznamy konkrétních snů, citacemi a výroky přátel.

Rozhovory vznikly na přelomu 80. a 90. let 20. století. Zdena Salivarová-Škvorecká vypráví nejen o svých životních osudech, spisovatelské práci, ale zejména o fungování úspěšného torontského nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Josef Škvorecký popisuje svou cestu ke spisovatelství, vztah k anglo-americké literatuře a přibližuje své prožitky a zkušenosti z exilových let, kdy působil jako profesor literatury na Torontské univerzitě. Knížka, která dává nahlédnout do životního příběhu dvojice zajímavých osobností, je zároveň připomenutím toho, co manželé Škvorečtí pro českou kulturu a literaturu v době normalizace vykonali.

Povídková kniha Nevěry, soubor bizarních vyprávění o dětství, dospívání a rané dospělosti, jež spolu utvářejí psychologický portrét hlavního hrdiny, jeho labilního soukromého života a nesnadného hledání generační identity.

Zábavné i smutné vzpomínání na život básníka Josefa Kamena a bouřlivá setkání s přáteli (mj.Jiřím Grušou, Václavem Bělohradským, Karlem Hvížďalou) v exilu v letech sedmdesátých a osmdesátých. O nelehkém údělu básníků, spisovatelů a filosofů vynuceně se ocitnuvších mimo své jazykové a kulturní prostředí.

Chcete vědět, jak spisovatel a novinář Karel Hvížďala, který na dálku vyslýchal pana prezidenta Havla, napřed nabarvil ježky, pak zavřel pana Fanfulíka na záchod a nakonec se stal členem tajného skautského oddílu? - Potom si musíte přečíst "Fialové ježky", které autor napsal ještě před svým odchodem do exilu.

Novinář Karel Hvížďala si povídá s Jiřím Suchým o všem možném i trochu filozofují.

Filozofický dialog novináře Karla Hvížďaly s filozofem Václavem Bělohradským, který odhaluje dopady subjekt-objektového myšlení na společnost, přírodu a člověka.

Rozhovor přes oceán Karla Hvížďaly a Zděný Salivarové. Obsahuje též fejetony autorů nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Exilové vydání. Obálku navrh Pavel Zvěřina.

Rozhovor mezi Václavem Havlem a novinářem Karlem Hvížďalou představuje Havlův subjektivní pohled na jeho život a politickou kariéru. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, přičemž první se zaměřuje na Havlovo dětství a jeho vztah k buržoaznímu prostředí, které ho obklopovalo. Havel se cítí být ovlivněn sociálními rozdíly a jeho umělecká tvorba je silně ovlivněna Kafkou. Komunismus jej postavil do role kritika, nikoli tvůrce politiky. V dalších kapitolách Havel reflektuje své divadelní aktivity, vzpomíná na 60. léta a na Pražské jaro, které vnímá jako proces sebeosvobozování společnosti. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do odboje a v 70. letech se stal jedním z iniciátorů Charty 77. Havel kritizuje politiku détente a popisuje své vězení, kde psal Dopisy Olze. V závěrečné kapitole se zamýšlí nad azylovou politikou západních demokracií a hodnotí svůj život jako paradoxní. Havel se cítí být rozpolcenou osobností, jeho odpovědi jsou srozumitelné a filozofické, přičemž kniha poskytuje nový pohled na nedávnou historii. Chronologické uspořádání kapitol přispívá k přehlednosti a hloubce jeho úvah.

Kniha rozhovorů Karla Hvížďaly s hercem Pavlem Landovským o životě, divadle, filmu i politice. Předmluvu napsal Karel Hvížďala. Fotografie v příloze z archivu autora, H. Fierlingerové, M. Novotného a J. Kerharta. Vydala Mladá fronta ve spolupráci s nakladatelstvím Karel Ritter Verlag, Bonn. Vydání druhé (v MF první).